Článek
„To, co nasměrovalo můj život, byl, jak to tak bývá, omyl. V prvním ročníku na gymnáziu, když se přiděloval druhý cizí jazyk, jsem nestihla včas reagovat a místo němčiny, na kterou chtěli všichni, jsem byla zařazena do skupiny španělštiny. A tím se mi otevřel svět španělsky mluvících zemí. Začala jsem cestovat. První byla Mallorca, pak Andalusie,“ popisuje začátek své vášně pětačtyřicetiletá dcera soudkyně a stavitele z Malé Strany.
Vše španělské ji tak přitahovalo, že studium hispanistiky a následně iberoamerikanistiky (Střední a Jižní Ameriky) na Univerzitě Karlově byla jasná volba.
„Na rok, v rámci programu Erasmus, jsem odjela do Santiaga de Compostela, slavného poutního místa. Byť jsem chtěla tuto pouť podstoupit, na poutníky jsem vždycky jen mávala z okýnka auta,“ říká se smíchem.
„Bylo to v roce 2003, kdy jsme ještě nebyli v EU a jako studenti postkomunistických zemí jsme měli stipendium ve výši čtyři sta padesát eur na měsíc. Oproti například Francouzům, kteří dostávali devadesát. Tak si představte, jak jsem si to užívala.“
Při provádění jste s lidmi, kteří prožívají tu nejkrásnější dobu v roce. Jsou na dovolené.
Už během studia získala průvodcovskou licenci pro Prahu. „Tatínek mi od dětství při procházkách vyprávěl o Praze. A já měla jak herecké ambice, tak jsem milovala historii. Takže představa, že o ní budu mluvit a všichni mi budou naslouchat, mě nadchla. Provádění je taková kombinace učitelství v terénu s možností být na úchvatných místech s lidmi, kteří prožívají tu nejkrásnější dobu v roce. Jsou na dovolené,“ popisuje svou profesní motivaci Tereza Vítová.