Článek
Narodila se 28. června 1926, tedy rok předtím, než Charles Lindbergh poprvé přeletěl Atlantský oceán bez mezipřistání. Od dětství ji také létání fascinovalo. Panenky vyměnila za modýlky letadel a většinu času trávila pozorováním amerických dvouplošníků, které z námořní letecké základny Pensacola přelétaly nad jejím rodným domem. Když jí bylo osm, psala si s výrobci letadel a vyhledávala odborné knihy, aby mohla letectví podrobně studovat. Tehdy její rodiče pochopili, že to není jen přechodné okouzlení, a tak ji začali vozit na letiště.
Už ve dvanácti letech se začala učit létat. Nejprve pod dohledem praporčíka námořnictva, který jí občas tajně dovolil převzít řízení, od šestnácti létala sólově. Získala licenci soukromého pilota a sbírala letové hodiny potřebné pro kvalifikaci do ženského letectva. Jenže americký ženský pomocný vojenský sbor WASP se rozpadl ještě dříve, než dosáhla požadovaného věku, a tak jí nezbylo než se soustředit na licenci obchodního pilota, instruktora létání a pilota vícemotorových letadel.
Akrobacie je umění
I když Betty potřebné licence získala, věděla, že má jen omezené možnosti. Ženy v té době ještě nemohly zastávat pracovní pozice ve vojenském letectví ani v komerčních leteckých společnostech. Pouze akrobatické přehlídky představovaly ve 40. letech 20. století určitou cestu, jež se mladé ženě nabízela. Byť měla v tomto směru minimální průpravu, Betty neváhala. První veřejné vystoupení absolvovala ve vypůjčeném jednoplošníku Fairchild PT-19, posléze si koupila dvouplošník Great Lakes 2T-1A.
Oděná letadlem
Profesionální akrobatickou kariéru zahájila v roce 1946 na Southeastern Air Exposition v Jacksonville, a to po boku skupiny námořnictva USA – Blue Angels. V roce 1948 vyhrála mezinárodní mistrovství v ženské letecké akrobacii. Její sestavy byly elegantní a odvážné, zvládala i obtížný souvrat, při němž letadlo mění směr o 180 stupňů, aniž by ztratilo na výšce či rychlosti. „Považuji akrobacii za umění. Není to jen střemhlavé létání, které nadchne dav, nadělá hodně hluku a vypustí hodně kouře,“ řekla později.
Letadlu, které neohrožené Betty padlo jako ulité, přezdívala „malý smraďoch“.
Po mistrovství si pořídila nejmenší akrobatický letoun Pitts Special, jednomístný dvouplošník s otevřenou kabinou. Byl jí jako ulitý na míru. „V tom malém letadle jsem neseděla, měla jsem jej na sobě. Když jsem kýchla, kýchlo se mnou,“ vysvětlovala. Těsné spojení se strojem jí umožnilo přidat na výšce i rychlosti. Stala se první ženou, která při letu hlavou dolů a při rychlosti 240 km/h zvládla vrtulí přeříznout stuhu nataženou tři metry nad zemí. Se svým „malým smraďochem“, jak červenobílému dvouplošníku říkala, zvítězila také na mistrovství v letech 1949 a 1950.
Tehdy si také půjčila letoun P-51 Mustang, aby překonala světový rychlostní rekord. Když ovšem dosáhla rekordních 678,5 km/h, motor explodoval nad zálivem Tampa Bay. Protože nebyla dobrá plavkyně, navedla letadlo na základnu na Floridě. Rekord jí nebyl uznán, protože nepřistála tam, kde vzlétla. Ve stejné době jí byl alespoň potvrzen světový výškový rekord pro lehká letadla, když v letounu Piper Cub vystoupala do výšky 7853 metrů. V roce 1951 pak v témže stroji dosáhla 8854 metrů. Vlastně tak pokořila Mount Everest.