Článek
Začínající novinářka Andrea Sachsová v podání herečky Anne Hathawayové hledá práci v New Yorku, ale jediná seriózní nabídka, kterou dostane, je místo osobní asistentky nelítostné šéfredaktorky módního magazínu. Taková je výchozí situace snímku Ďábel nosí Pradu z roku 2006, jenž je adaptací stejnojmenného, částečně autobiografického bestselleru novinářky Lauren Weisbergerové. Ta se sama upsala ďáblu, když předtím pracovala jako asistentka proslulé Anny Wintourové, dlouholeté šéfky magazínu Vogue.
Jak Miranda vybírá z pásků, které vypadají stejně, ale nejsou, jsem zažila také
„Miliony holek by pro tu práci vraždily,“ slýchá hlavní hrdinka Andrea poté, co nabízené místo přijme. Ačkoli se k módnímu byznysu zpočátku staví povýšeně a ráno si většinou obléká to první, co uvidí ve skříni, nablýskaný svět krásy a luxusu ji postupně lapí do svých sítí. A snad i díky tomu, že se ve fiktivním časopise Runway ocitla spíše omylem, se nakonec dokáže dostat pod kůži i chladné a nekompromisní šéfce Mirandě Priestleyové. Tu s gustem vystřihla Meryl Streepová, a to tak přesvědčivě, že za ni byla nominována na Oscara za hlavní roli.
Rozhoduje šéfka
Snímek se přitom může na první pohled jevit jen jako nenáročná romantická komedie. Tvůrci jej však pojali také jako nahlédnutí za oponu světa, který je povrchní a odtažitý stejně jako lákavý a plný příležitostí. A připomínají, že je zároveň miliardovým byznysem, který se dotýká každého z nás.
Když se filmová Andrea na poradě vedení usměje nad neschopností módních asistentek vybrat k šatům jeden ze dvou takřka identických opasků, její šéfka Miranda si ji vychutná. Svůj monolog o významu módy zakončí větou: „Je trochu komické, že se cítíš povznesená nad módní průmysl, a přitom máš na sobě svetr, který ti vybrali lidé v téhle místnosti.“
Nejen tato scéna vyvolává vzpomínky a úsměvy u českých modelek, které měly možnost se stát součástí branže. „Jak Miranda vybírá z těch tyrkysových pásků, které vypadají stejně, ale nejsou, jsem zažila také. Ne snad přímo s páskem, ale s jinými doplňky,“ vybavuje si Denisa Dvořáková. V roce premiéry prvního snímku, ve svých šestnácti letech, zvítězila v celosvětové soutěži Elite Model Look, která ji vystřelila vzhůru.
„Hodně se povedly i scény, kde návrháři představují Mirandě svou novou kolekci, a je vidět, jak moc záleží na jejím názoru,“ hodnotí rodačka z Prahy, podle níž vykreslení fiktivní šéfredaktorky odpovídá Anně Wintourové skoro dokonale. Usmála se i při scénách, v nichž do kanceláře volá proslulý fotograf Patrick Demarchelier. „Řekla jsem si u toho, že jsem také měla štěstí s ním fotit.“
Zatímco fotografovo jméno je ve snímku pouze zmíněno, některé legendy průmyslu, jako je návrhář Valentino Garavani, v něm získaly drobnou roli. Jmenování konkrétních značek, pro které to byla vítaná reklama (viz titulní Prada), pak snímku dodalo punc opravdovosti.