Lucemburský velvyslanec pustí výjimečně o víkendu veřejnost do své rezidence. Je na co se těšit

Z jedné strany vily vede ulice Zapova, ze druhé Švédská. Je schovaná za vysokou zdí a vzrostlými stromy, a že tu kdysi žila významná osobnost, dává kolemjdoucím tušit jen pamětní deska u vchodu.

Dívá se z ní slovenský politik, meziválečný ministr a předseda československé vlády v letech 1935-1938. Milan Hodža zdejší pozemek zakoupil na jaře v roce 1923 a nechal tu postavit vilu pro sebe a svou rodinu.

„Architektonický projekt zadal staviteli Františku Novočeskému, který vytvořil plány pro vilu v novoklasicistním stylu,“ prozrazuje Alena Velíšková, asistentka lucemburského velvyslance Ronalda Dofinga, který dnes dům obývá. Je v pořadí teprve pátým vyslancem malé západoevropské země v ČR.

Sám lucemburský velkovévoda Jindřich s manželkou Marií Teresou vítá z černobílé fotografie návštěvníky domu ve vstupním prostoru vily a jen pár kroků vedle visí i malba s portrétem Hodži.

Po mnichovských událostech byl slovenský politik nucen s rodinou emigrovat a žil posléze ve Spojených státech, kde na Floridě v roce 1944 zemřel.

Jeho vila byla zkonfiskována nacisty, po válce přešla do majetku československého státu a Hodžovi potomci neúspěšně žádali o navrácení vily. Místo se pod taktovkou státních úřadů proměnilo v jesle a poté v ordinace lékařů a kanceláře.

„Po revoluci vila připadla zpět potomkům Hodži, ti ale žijí v Americe, nemají zájem se do Česka vracet a majetek prodali soukromému vlastníkovi. Ten tu v 90. letech provedl rozsáhlou rekonstrukci, v rámci které uvedl dům do krásného, téměř původního stavu. Dům pak prodal a novým majitelem se od roku 2002 stalo Lucemburské velkovévodství,“ shrnuje historii vily Velíšková.

„V současné době je vila čtyřpodlažní, nejvyšší dvě patra zabírá soukromý byt velvyslance, v přízemí jsou pak technické prostory jako kuchyň, prádelna a podobně. A my se nyní nacházíme v reprezentačních prostorách,“ ukazuje nám Velíšková salony a jídelnu s rozměrným stolem.

„Toto jsou místa, kde probíhají akce pro veřejnost nebo zvané hosty, různé recepce, bankety, semináře, obědy či večeře,“ vyjmenovává zdejší společenské události.

Snídal tu třeba premiér Sobotka nebo obědval prezident Zeman, který mimochodem spolu s Mikulášem Dzurindou odkryl zmiňovanou Hodžovu plaketu u vchodu na velvyslanectví. Nejbližší akcí, jež se tu chystá, je byznysový seminář pro české podnikatele, kteří mají zájem o spolupráci s lucemburskými firmami.

„Na zdech tu můžete vidět ukázky děl lucemburských umělců, je to většinou současné umění,“ říká Velíšková s tím, že obrazy jsou ze soukromé sbírky velvyslance Dofinga, který je velký fanda výtvarného umění a kinematografie.

„A když se podíváte ke stropu, uvidíte velmi výraznou štukovou výzdobu, která je sice krásná, ale nejsme si jistí, jestli patřila k původnímu vybavení domu,“ vysvětluje zástupkyně velvyslanectví. Historické fotografie interiéru se nedochovaly.

Lucemburský velkovévoda se sem na Smíchov podíval naposledy v roce 2016, když se slavilo 700. výročí narození Karla IV., se kterým je panovník z nasavsko-weilburské dynastie pokrevně spřízněn, ač jen velmi vzdáleně.

Diplomatická vila je obklopená zahradou, která nabízí zelenou oázu klidu v rušném městě. Rybníček s japonskými kapry sice jeden z předchozích velvyslanců nechal zrušit, zákoutí k relaxaci je ale v zeleni a kvítí kolem domu i tak dost.

„Takovou výjimečností, kterou nikde jinde v Čechách neuvidíte, je růže Jana Lucemburského,“ ukazuje Velíšková na květinu označenou informační cedulkou. „To je speciální odrůda růže, která byla vyšlechtěna v roce 2010 k 700. výročí nástupu Lucemburků na český trůn,“ vysvětluje.

Na zahradu navazuje částečně krytá galerie v zadní části parcely, která vznikla v rámci rekonstrukce domu v 90. letech. Velvyslanectví v ní pořádá různé výstavy.

„Současná výstava ukazuje letecké snímky z České republiky a Lucemburska, jejímž autorem je Vladimír Bärtl senior,“ říká Velíšková, jež pro lucemburské velvyslanectví pracuje téměř 19 let. A podotýká, že minimálně v hojném výskytu hradů je na tom Česko a Lucembursko velmi podobně.

Za povšimnutí však stojí i sousedství Hodžovy vily. Jen kousek od ní se totiž nachází další významný dům – vila Milady Horákové. Připomíná ji tu pamětní deska před stavbou. Právnička v domě žila v době svého zatčení v roce 1949, státní bezpečnost si pro ni však přišla do její kanceláře v centru hlavního města.