Jak by se nám žilo, kdyby o společnosti rozhodovaly ženy

Pojďme trochu odlehčit povolební čas a zahrát si na trochu jiný vládní kabinet. A můžeme si přitom přát, aby to nebyla jen hra. Koneckonců, ženy ve vládnoucích pozicích tady už byly… A vůbec si nevedly špatně. Na začátku si ale pojďme dopřát malý pohled do zahraničí. Myslíte, že to někdy žena může dotáhnout až na britskou premiérku? „Ne během našeho života,“ reagovala kdysi mladá britská poslankyně na otázku novináře. Uběhlo pár let a přestěhovala se na Downing Street 10.

Samozřejmě, byla to Margaret Thatcherová a tahle historka patří k nejmalebnějším z její bouřlivé politické kariéry. Připomeňme, že trvala víc než půl století, v čele země přitom stála „železná lady“ přes 11 let, což z ní činí rekordmanku mezi britskými premiéry – a ojedinělý „přírodní“ úkaz v globálním měřítku.

V roce 1979, kdy se stala Margaret Thatcherová předsedkyní vlády, mělo srovnatelné postavení ve světě jen několik málo žen. Například indická premiérka Indira Gándhíová, izraelská politička Golda Meirová anebo vůbec první premiérka na světě Sirimavo Bandaranaikeová, která na Srí Lance v letech 1960 až 2000 ustála s přestávkami tři volební období. Tyhle dámy byly ovšem výjimky potvrzující pravidlo.

Bénazír Bhuttová, Violeta Chamorrová, Angela Merkelová, Giorgia Meloniová, Zuzana Čaputová, Madeleine Albrightová, Kaja Kallasová či Kamala Harrisová nebo Ursula von der Leyenová měly teprve přijít. Když se ale ohlédneme právě za touto mladší historií, a tedy už mnohem početnější řadou političek, dalo by se předpokládat, že v roce 2025 bude patřit ženám přinejmenším polovina rozhodujících postů na světě. Ale – chyba lávky.

Momentálně stojí ženy v čele 26 zemí ze 193 států, které jsou členy OSN. Statistiky by byly přitom ještě nepříznivější, kdyby je zásadně neovlivňovala Evropa. Podle mezinárodní organizace UN Women, která vznikla při OSN a specializuje se na genderovou rovnost, v současné době ženy postupně získávají na politickém vlivu v řadě evropských zemí, nejvíc ministryň zasedá nebo do nedávna zasedalo ve finské vládě (60 % křesel), pak ve švédské, belgické, francouzské a estonské.

Česká republika je také rekordman, ale jaksi naopak. Na úplném chvostu evropských tabulek dlouhodobě obsazuje pozice maďarská vláda a dosluhující český kabinet Petra Fialy je se dvěma ministryněmi, z nichž jedna se zdržuje v úřadu teprve posledních pár měsíců, v těsném závěsu.

Nic nového pod sluncem, nezbývá než konstatovat. Tak to tady máme zkrátka nastavené. I když… Před letošními volbami mělo hned několik českých stran více lídryň na svých kandidátkách než obvykle. A také různé občanské skupiny vyzývaly, aby voliči kroužkovali na volebních lístcích ženská jména.

A jaká by tedy měla být nová vláda podle úspěšných žen ve svém oboru?

„Má-li vláda mít důvěru, musí navrátit do politiky zdvořilost, mluvit stručně a používat argumenty, umět vyslechnout i názory, které jí nekonvenují, a v neposlední řadě umět ocenit politického protivníka,“ soudí Hana Jirmusová Lazarowitz, galeristka z Českého Krumlova.

Za zásadní úkol, který by měla přitom nová vláda řešit, považuje „stopku“ pro byrokracii. „Je nutné zastavit její bobtnání. Podmínky a pravidla zejména pro drobné podnikatele a malé firmy by měly být vstřícné a jednoduché, aby si to každý chtěl zkusit a nepotřeboval právníka a drahou účetní firmu,“ říká galeristka.

Podporu drobných a středních podnikatelů vidí jako důležitou také Lucie Bášová, která založila platformu pomáhající ženám s malými dětmi. „Pokud k tomu také lidé nemají jistotu, že seženou dostupné bydlení, že jejich děti dostanou kvalitní vzdělání a že v případě potřeby rychle a dobře funguje zdravotní péče, ztrácejí důvěru ve stát,“ připomíná, zatímco ekonomka Helena Horská přidává svoje řešení: „Bez strategických investic do vzdělávání, zdravotnictví, stabilních dodávek energií a obrany se dlouhodobě neobejdeme. Proto bych hned na prvním jednání vlády prosazovala dohodu o společných cílech, jejich přetavení do konkrétních kroků a měřitelných ukazatelů. Jen tak se vyhneme tříštění sil a planým slibům.“

S tím naprosto souhlasí spolumajitelka soukromé školy Ivana Janečková. „Jen důvěryhodné instituce dokážou prosazovat nezbytné změny, “ říká a upozorňuje i na další problémy. „Pokusila bych se také tlačit témata, do kterých se nikomu nechce, ale už včera na ně bylo pozdě, například reformu důchodového systému. “

Vláda by měla – podle názoru žen, jež s námi hrají tuhle hru – mít na zřeteli i zdraví občanů. Jana Havrdová z Hospodářské komory ČR podtrhuje zvláště pak nedostatek pohybu. „Sport musí být chápán jako prevence a součást zdravotní politiky, “ říká. „Musí jít o systémové vytváření prostředí, které k pohybu motivuje – školami, zdravotnictvím, městy, obcemi i firmami.“

A vědkyně Kateřina Komrsková též připomíná, že česká populace stárne, ale přitom máme alarmující nedostatek odborníků, lékařů, sester a vědců: „Řada z nich odchází do zahraničí. Pokud se nezaměříme na lepší podmínky pro práci a vzdělávání, bude se tento trend prohlubovat. Často také slyšíme, že Češi umějí vynalézat, ale nedaří se jim výsledky výzkumu aplikovat v průmyslu či zdravotnictví. Měli bychom proto nastavit efektivní systém podpory technologického transferu a financování, které umožní dobrým nápadům prorazit.“

To, že je v České republice také poměrně zanedbávána justice, nemůže opominout advokátka Lucie Hrdá, podle níž je i v tomto resortu nutná restrukturalizace a změna ve financování. Při prvním zasedání „naší vlády “ by dala ale na stůl nejdříve téma obranyschopnosti: „Jako úplně první věcí by se vláda měla zabývat tím, jak účinně zvýšit podporu Ukrajiny a jak posílit evropské armády. To je, myslím si, naše jediná cesta, jak přežít vůči Rusku. “

Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, zda ženy jsou či nejsou uzpůsobeny k politickým bitvám a diplomatickým jednáním, zda nepodléhají příliš emocím a nepostrádají tah na branku, zda dokážou překonávat onen pověstný „skleněný strop“ středního managementu. Pak by došlo i na fenomén „skleněného útesu“, tedy situace, kdy jsou ženy sice připouštěny do vedení firem, partají i států, ale jen proto, aby hasily potíže, které jsou skoro neřešitelné.

A to už je jen krok k úvahám o tom, do jaké míry žena pod tak extrémním tlakem ještě jedná po svém, anebo je nucena přejímat mužské způsoby…

Oslovené ženy neváhají, jdou rovnou k věci, jejich odpovědi jsou jasné, konkrétní. „Pokud chceš, aby bylo něco řečeno, požádej muže. Pokud chceš, aby se něco udělalo, požádej ženu,“ řekla kdysi Margaret Thacherová. K tomu není co dodat.

A víte co? Pojďte si zahrát s námi. Co byste si stanovila jako první úkol, kdybyste se stala ministryní? Anebo si zkuste jen tak, pro sebe, zformulovat, co byste od nových ministryň očekávala…