Článek
„Tehdy mi bylo dvacet, byl jsem svobodný a bylo to něco obrovského. Nikdy předtím jsem vlastně necestoval dál než do Říma. Sedl jsem sám na vlak a jel. Překvapilo mě to, byl to úplně jiný svět,“ vzpomínal Gargiulo pro agenturu AP na svou první cestu z rodné Neapole do Cortiny d’Ampezzo v roce 1956.
Během her v roce 1956 si mohl dovolit jen skromné ubytování bez topení. Na noc si proto oblékal všechny vrstvy oblečení, které měl s sebou. Sledoval krasobruslení i rychlobruslení a atmosféra olympiády ho natolik nadchla, že se do Cortiny později vrátil i na svatební cestu se svou americkou manželkou.
Po svatbě vstoupil do americké armády. Během 27leté kariéry sloužil nejen ve Spojených státech, ale také v Koreji, Vietnamu, Německu či Rusku. Do důchodu odešel v roce 1994 v hodnosti podplukovníka.
He travelled alone to the 1956 Olympics and it changed his life ❤️
— TNT Sports (@tntsports) February 22, 2026
Decades later, Mario Gargiulo returned as the Games’ oldest volunteer, receiving a well-deserved moment during the closing ceremony 👏 pic.twitter.com/wNB76kSWXt
Když se otevřely přihlášky dobrovolníků na hry v Miláně a Cortině, přihlásil se mezi prvními. Už při úvodním setkání ve Veroně bylo zřejmé, že mezi převážně dvacetiletými dobrovolníky vyčnívá.
„Řekli mi, že jsem pravděpodobně jediný – nejen v Itálii, ale na světě – kdo byl dobrovolníkem v roce 1956 i 2026. A že jsem král dobrovolníků,“ uvedl s úsměvem.
Přestože byl výrazně starší než většina ostatních dobrovolníků, olympijské nadšení ho neopustilo. Letos s nadšením sledoval například alpské lyžování, rychlobruslení i akrobatické disciplíny.
„U rychlobruslení jsem si nejdřív říkal: Co to je? Čtyři závodníci, pak další čtyři… Ale po chvíli jsem už fandil jednomu týmu. Ono vás to pohltí, když se začnete dívat,“ popsal.
