Článek
V dětství i mládí hrál Frkal tenis a házenou, následně absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Karlovy univerzity v Praze. „Pak jsem pět let učil na sportovní škole, ale zjistil jsem, že současný systém nepřeje učitelům ani dětem,“ prozrazuje muž, jenž u sportu nakonec zůstal díky postu kondičního trenéra u extraligových házenkářů Frýdku-Místku.
Když se mu narodila dcera, řekl si, že chce vydělat víc než ve školství. „Protože tam má člověk i po deseti letech v podstatě stejný plat jako na začátku,“ objasňuje, proč se rozhodl proměnit nadšení pro práci se dřevem v zaměstnání.
„U kamaráda jsem na zahradě brousil desky, trámky a zalíbilo se mi to. Zjistil jsem, že mě práce se dřevem uklidňuje. Že se konečně můžu nadechnout, dělat věci podle sebe, a hlavně tvořit něco, co má hodnotu,“ popisuje.
Zpočátku zkusil Frkal dělat věci, které dělají všichni stolaři a truhláři. „Z desek jsem dělal poličky, pak pracovní a konferenční stoly i další nábytek. Chtěl jsem ale být originálnější a trošku se odlišit od těch, kteří mají v podstatě sériovou výrobu a dělají pořád dokola to samé,“ vysvětluje, jak se dostal k práci se starými, často stoletými trámy, jež nejčastěji mění v masivní postele nebo originální světla.
Na dělení trámů používá Jakub Frkal motorovou pilu.
Za nejtěžší na své profesi považuje shánění dobrých trámů. „Naštěstí existují sociální sítě, kde lidé hodně inzerují prodej trámů či fošen ze starých stodol nebo různých bouraček,“ prozrazuje Frkal, kde všude masivní dřevěné kusy hledá a kupuje.
Ne každý, který najde, však vezme. „Vybírám si. Musí být uskladněné uvnitř, pořádně proschlé, v žádném případě ne vlhké nebo dokonce mokré. Můj cíl je tvořit nábytek, který bude sloužit další generaci,“ vysvětluje a dodává, že přeměnit trámy do konečného výrobku je už v podstatě prkotina.
Spotřebu materiálu má truhlář obrovskou. „Na jednu manželskou postel spotřebuji i deset trámů,“ vypočítává. Vzpomene si přitom na otce. „Je to paradox. Taťka mi do dvaceti let říkal, že se nikdy v životě nemám živit rukama. A já teď nedělám nic jiného,“ směje se.
Dnes už jeho výrobky nejsou jen hobby produkty, ale vykazují poctivé řemeslo, které Frkala živí i naplňuje. Z původní značky Mrpolička, pod kterou tvořil na začátku jen poličky, vyrostl celý koncept originální ruční tvorby z masivu.
„Nechci sériovou výrobu. Chci tvořit nábytek, jenž přinese do domova klid, vůni lesa a kus dobré práce. A taky chci mít čas na rodinu. Proto se nechci honit za penězi, ale za kvalitou a spokojeností lidí, kteří budou moje věci používat,“ uzavírá.
