Článek
„O pojmenování Goldfinger jsme měli jasno vlastně už před tím, než jsme manufakturu před pětadvaceti lety zakládali. S Bondem to nemá nic společného. Manželka, se kterou jsme společně studovali nejprve na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a pak na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze, byla za svobodna Fingerová, takže se výsledný obchodní název nabízel. Uznejte, že to zní přece jen líp, než kdybychom se jmenovali Hlušička,“ popisuje Jiří Hlušička přímo v porcelánce, ve které pracuje s manželkou Helenou a dalšími šesti spolupracovníky v několika místnostech v přízemí rodinného domu v brněnské čtvrti Komín.
„Ale já Hlušičková chtěla být. Samozřejmě,“ dodává se smíchem paní Helena, spoluautorka mnoha originálních výrobků, které v malých sériích putují do mnoha koutů světa. Včetně Číny či Japonska, tedy zemí, jež jsou kolébkou porcelánu, kde stále tyto výrobky zastávají ikonickou pozici.
„O zakázky nemáme nouzi a vlastně nám k prezentaci stačí jen webové stránky. Naše manufakturní malovýroba je dostatečně známá. Než jsme se však k tomuto stavu dopracovali, byl to dlouhý a často ne jednoduchý proces. Pro příklad uvedu, že zatímco pec na keramiku se dá pořídit za zhruba dvě stě tisíc korun, pec pro výpal porcelánu je nejméně šestkrát dražší. Nákladné jsou i formy, které v případě originálních zakázek klient dostane i s výrobky, nebo se musí zničit, aby je už nemohl nikdo další použít,“ popisuje Jiří Hlušička.
Mezi zákazníky jsou totiž i celosvětově velmi známé značky, které si u „Goldfingerů“ nechávají dělat například různé originální porcelánové dárky pro své bohaté zákazníky. „Tyto zakázky většinou provází dohoda o mlčenlivosti, nesmíme je sami nijak prezentovat a rozbití výrobních forem je zde samozřejmostí,“ prozrazuje výtvarník.
Jak manželé dodávají, nejvíce jim v rozvoji pomohla digitalizace. „Je to paradox, že porcelánu, který nás provází už nejméně dva tisíce let, pomohl k znovuzrození právě digitální 3D tisk. Zákazník si s pomocí této techniky dokáže udělat okamžitě mnohem lepší obrázek o finálním výrobku, který vidí na své obrazovce, a nám model z 3D tiskárny značně usnadní práci s výrobou formy pro budoucí výrobek,“ pochvaluje si Helena Hlušičková.
Jak však vzápětí manželé ukazují, i ruční výroba modelů má zde stále své místo. Naposledy tak například pod jejíma rukama vznikla podoba „obličeje“ nejmenší lišky na světě, fenka berberského.
Fenek na šálcích Čecha v Kataru
„Bylo to na zakázku pro Martina Jaroše, který už léta žije a pracuje v Kataru, kde si nedávno otevřel cukrárnu General Joy cafe. Tu chtěl vybavit originálním porcelánem s motivem zvířete, které je pro oblast typické. Přímorožce zavrhl, protože jej už užívá tamní letecká společnost, hada nechtěl, neboť toho v Kataru nemají rádi stejně jako jinde. Nakonec to vyhrála tvář fenka, a jak máme zprávy, jeho podobu na šálku ve zlatém provedení (k dekoraci se používá stoprocentní zlato nebo platina) si návštěvníci oblíbili,“ konstatuje Jiří Hlušička, který originální produkci z brněnské manufaktury opatřil i ochrannou značkou. Tou je daktyloskopický otisk jeho palce.
V manufaktuře však nevznikají jen šálky, vázy, autorské kolekce hrnků, talířů a misek, ale i raritní sběratelské kousky. K nim například patří porcelánové sošky aquanautů různých velikostí a různých mořských tvorů, včetně žraloků kladivounů. Podmořskou faunu zhotovují na zakázku pro vídeňský Ocean Store. Další kousky tvoří pro designové butiky, galerie i veřejné instituce. Významným partnerem je i česká značka Modernista, pro kterou Goldfinger zhotovuje licencované repliky ikonického kubistického porcelánu Pavla Janáka.
„Nechceme být továrna. Chceme dělat krásné věci dobře a poctivě. Naše síla je v kvalitě a flexibilitě – a v tom, že nás to pořád baví,“ říká Helena Hlušičková. Z jejich dílny tak vzešly například i poháry pro vítěze dostihů v Dánsku, kávu z navržených hrníčků pijí hosté tradiční vídeňské kavárny Schwarzen Kameel. Mezi dlouhodobé zákazníky patří však i Turistické informační centrum Brno, pro které firma vytvořila designové šálky s motivy místních památek a další originály.
Čtyřruký bůh pro Indii
A jaká byla vůbec jejich dosud nejkurioznější zakázka? „Byla to zřejmě socha boha Ganéši. Pro svého šéfa, majitele firmy v Bučovicích, ho u nás nechali zhotovit dva z jeho indických zaměstnanců. Nejprve vůbec neměli představu, jak ho ztvárnit. Od plánovaného modernějšího pojetí jsme se postupně museli dopracovat zpět k tradičnější verzi. Musela jsem si kvůli jeho podobě prostudovat hinduismus pro začátečníky,“ směje se výtvarnice.
Jak dodává, čtyřruký bůh se sloní hlavou má mnoho symbolik, které bylo nutné dodržet. Také bylo potřeba vyrobit velmi složitou formu, složenou ze šedesátky dílů, ze které poté vzniklo pět odlitků. V průsvitném porcelánovém těle Ganéši byly umístěny na přání svítící LED diody, aby dostatečně božsky zářil. „Vzhledem k nutné přípravě výroby to byla nesmírně náročná práce, tak mne potěšilo, že zákazník byl s výsledkem velmi spokojený,“ uzavírá.
