Článek
„Název vychází z autorova výroku, že žádný umělec snažící se představiti skutečnost věcí, jejich realitu a podstatu, nemůže namalovati více než jen svou představu o nich, svůj sen o skutečnosti. Tento citát výstižně ilustruje polaritu Zrzavého tvorby,“ zmínila kurátorka výstavy Alice Němcová.
Podle kurátorky Zrzavého díla působí na první pohled jednoduše, ale tato formální i významová jednoduchost je pouze zdánlivá. „Za ní se skrývá mnohovrstevná symbolika, vnitřní spiritualita a promyšlená výtvarná konstrukce, která přetváří realitu v poetickou vizi autora,“ vyzdvihla kurátorka.
Jan Zrzavý (1890–1977) je s Vysočinou bytostně spjatý. Narodil se v Okrouhlici, pohřbený je v Krucemburku, odkud jeho rod pocházel. Ale blízko měl právě i k renesanční Telči, i když v tomto případě šlo podle odborníků o komplikovanější vztah.
Předchozí expozice Zrzavého obrazů byla na známém zámku na Jihlavsku mezi lety 1988 až 2007. Teď se vrací, i když v úplně jiné, moderní podobě do zrekonstruovaných prostor ve východním křídle zámku, které splňují nejnáročnější galerijní nároky.
Na přípravě spolupracoval Národní památkový ústav s Národní galerií. Jde o velkou kulturní událost daleko přesahující hranice města.
„Znovuzrození galerie Jana Zrzavého není jen společenským a kulturním počinem. Je to i naplnění přání velkého umělce. Poprvé se do Telče přijel podívat až ve svém velmi dospělém věku, v roce 1970. Měl přání na zámku vystavovat,“ připomněla při vernisáži Naděžda Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.
Své přání Zrzavý údajně pronesl, když si prohlížel reliéf Adama a Evy na hlavním nádvoří. Tehdejší kastelán malíře upozornil na jeho podobu se sochou Adama. I když přípravy první expozice začaly již v sedmdesátých letech, umělec se jejího dokončení již nedožil.
Autoportréty, Francie i osudové ženy
Nová výstava je rozčleněna do šesti volně navazujících kapitol, které návštěvníka provádějí klíčovými okruhy Zrzavého tvorby. Od autoportrétů a sebestylizace přes inspiraci dílem Leonarda da Vinciho až po raná díla z období sdružení Sursum. Nechybí ani biblické motivy, obrazy z Francie, kde dlouhá léta pobýval, či rodné Vysočiny.
Závěrečná část se věnuje osudovým ženám. Nechybí známé motivy Kleopatry, ale vůbec poprvé je vystavena i nejnovější akvizice Národní galerie – Portrét slečny Tydlitátové. Tento obraz z roku 1932 zůstal více než 80 let v soukromé sbírce a dosud byl veřejnosti prakticky neznámý. Národní galerie jej loni získala ze soukromé sbírky za tři miliony korun.
Výstava se pro veřejnost otevřela v úterý a bude přístupná celoročně podle provozu zámku. Základní vstupné do zámecké galerie je 160 korun.
