Článek
Na hudební scénu jste se vypravili se zvláštním názvem. Jak jste k němu přišli?
Když jsme asi před rokem a půl nahrávali své první písničky, potřebovali jsme pro skupinu vymyslet název.
V té době vznikla písnička, která se jmenovala Jelen, a někdo přišel s tím, že bychom se mohli jmenovat podle ní. Přiznám se, že mi to zpočátku přišlo šílené. Vzali jsme si ale čas na rozmyšlenou a mně postupně došlo, že je to název tak šílený, až je skvělý.
Jelen je jednoduché slovo, každý si ho zapamatuje a každý si pod ním představí něco konkrétního. Jelen je také krásné majestátní zvíře. I proto jsme se nakonec dohodli, že budeme Jelen.
Uvedli jste se loni v písni Kateřiny Marie Tiché Tančíme spolu. Co vás k tomu spojení přivedlo?
Potkali jsme se s ní ve studiu našeho společného producenta Martina Ledviny. Pustili nám písničku, kterou se chystali nahrát, a říkali, že by jí chtěli dát akustičtější zvuk, takový, jaký mají naše písně. Napadlo je, že bychom ji mohli zkusit nahrát společně, což se také stalo. Potom jsme se objevili i ve videoklipu.
Je to tedy písnička Kateřiny Marie Tiché. Proč je na vašem minialbu?
Protože jsme se na ní podíleli a díky ní jsme se dostali do povědomí. Moc nám pomohla, lidé ji mají rádi, nám se také líbí, a tak jsme se rozhodli, že chápeme-li minialbum Magdaléna jako představení kapely, může na něm klidně být.
Spojení s Kateřinou Marií Tichou tedy nebylo marné. Neuvažovali jste o tom, že byste se spojili nastálo?
To nás vůbec nenapadlo. Nevylučujeme ale další spolupráci, protože Káťa je skvělá písničkářka, která skládá způsobem, jenž nám vyhovuje, a máme k sobě blízko.
Jaký je ten způsob psaní písniček, jenž vám vyhovuje?
Pro nás je základem jasná melodie, víceméně akustické zvuky nástrojů a dobrý text. Myslíme si, že tomuto způsobu skládání přeje doba neustále, bez ohledu na to, co právě frčí. Hudební historii vždycky provázely klasické písničky, které je možné zahrát pouze s kytarou. Může se jí pak dát jakákoli produkce, ale základem je melodická písnička.
Jakou roli v ní pro vás hrají texty?
Velkou. Z devadesáti procent jsou mé a musím říct, že v nich nenechám nic, s čím bych nebyl na sto procent spokojený. Nechci v nich mít hluchá místa. Je pro mě důležité, aby text fungoval jak po stránce rytmické, tak jazykové. Snažím se třeba vyhýbat krkolomným spojením i krkolomným přízvukům. Nechci totiž kazit češtinu, kterou mám hrozně rád.
Koho z českých písničkářů obdivujete?
Velkou inspirací jsou pro mě Robert Křesťan a Druhá tráva. Jejich tvorba jde, stejně jako naše, napříč žánry a je opatřena nádhernými texty. Mám také rád některé písničky Vladimíra Mišíka nebo Michala Prokopa a baví mě skladby, na kterých se podílí Martin Ledvina. Mám pocit, že v jeho studiu vznikají nejkvalitnější věci na české scéně.
Možná bych vyjmenoval více autorů, nejsem ale velkým posluchačem české hudby. Mám raději angloamerickou scénu.
Vydali jste minialbum a logicky by mělo následovat celé album. Je v plánu?
Vyjde na jaře. Budou na něm písničky z EP Magdaléna a dalších dvanáct věcí máme roztočených. Jsou v různých stadiích vzniku, takže těžko říct, které se na desce objeví. Předminulý týden měl premiéru videoklip k písni Nebe nad Prahou. Čekají nás klubové koncerty, v létě festivaly a na podzim bychom rádi podnikli klubové turné.
Ve videoklipu Tančíme spolu doprovázíte zpěvačku Kateřinu Marii Tichou jako čtyřčlenná kapela. Na fotografiích jste ale tři. Kolik vás tedy oficiálně je?
Členové kapely jsou tři, Ondra Málek, Martin Kasal a já. Většinou s námi ale na kytaru a bicí hraje Fíďa, což je velice dobrý muzikant z Liberce, občas s námi hostuje můj kamarád Saša Yasinski, akordeonista pocházející z Běloruska, a někdy s námi vystupuje i Kateřina Marie Tichá.