Článek
Zastihnout vás v Praze není lehké, odkud vlastně pocházíte?
Jsem z Rimavské Soboty, což je malinké městečko na jihu Slovenska. V sedmnácti jsem odešla do Prahy studovat konzervatoř, kde jsem strávila osm let. Pak jsem se vrátila na Slovensko a teď jsem v Bratislavě.
Proč jste se vrátila z Prahy zpět? Pro zpěvačky to není úplně obvyklé.
Ano, většinou zůstávají, ale já měla na Slovensku hodně příležitostí, rozběhla se mi kapela, začala jsem psát své věci ve slovenštině. Poslední roky studia jsem často bývala na Slovensku.
Přibližte nám, co je to za kraj okolo Rimavské Soboty? Měl na vás umělecký vliv?
Možná ano, měli jsme dobrou základní uměleckou školu, která mi dala prostor, abych chodila na hodně nástrojů, na kytaru, flétnu, klavír. To asi nebylo krajem, ale spíš lidmi. Hudba v naší rodině vždy byla. Otec hrával, v mládí byl bubeník a zpěvák, ale později se tomu už nevěnoval.
Zuzana Mikulcová
Jako dítě jsem pořád zpívala, tancovala, chtěla jsem být před kamerou. Později se mi celá rodina smála, když jsme se dívali na různá videa, takže jsem to vnímala jako něco, co není dobré. Trochu jsem se styděla za to, jaká jsem, ale pak jsem zase našla důvěru v sebe.
Vaším vzorem prý byla Aretha Franklin. Platí to pořád?
Ano platí, na té jsem vyrůstala. Máma má sestru v Praze a jako dítě jsem chodívala do obchodu Levné knihy, kde jsem si kupovala boxy cédéček a poprvé jsem uviděla Arethu Franklin. To jméno se mi líbilo. Bylo mi asi deset let. Nakoupila jsem CD a pak jsem doma s otevřenými ústy zírala, jak to je geniální. Chodila jsem s magnetofonem a poslouchala Arethu a Raye Charlese.
Vaše poslední album Fúzie bylo hodně oceňované. Bylo těžké sehnat na desku Dana Bártu nebo Petera Lipu?
Peter Lipa nebyl náročný, už jsme předtím spolupracovali, hráli na koncertech, byl rád. Ani u Bárty to nebylo těžké, protože Andrej Hruška, producent, se kterým jsem projekt Fúzie dělala, už s Danem pracoval. Oslovili jsme i další lidi, třeba Lenku Dusilovou, ale netlačím na pilu, to není můj styl. Spíš předám informaci a čekám, jestli se lidi chytí.
Zkoušeli jsme to i s maďarskými interprety, ale ne každý to vnímá stejně. Stávalo se ze strany maďarských interpretů, nebo slovenských, kteří odešli do Maďarska, že na slovenskou scénu zanevřeli. Nechtěli dávat energii do něčeho, čemu nevěřili. A druhá věc jsou samozřejmě peníze.
My jsme se na to dívali růžovými brýlemi. Chtěli jsme stvořit něco pěkného, co má myšlenku. Hudbu, která nás bude bavit. Nedělali jsme to za marketingovým účelem.
Zuzana Mikulcová
Také zpíváte maďarsky?
Ano, Rimavská Sobota je u hranic, prarodiče byli maďarské národnosti. Já už nejsem generace, která by aktivně mluvila, ale rozumím. Mám i skladby, které jsem nazpívala maďarsky, a jednu lidovou maďarskou zpívám na koncertech.
Kde jste objevila exotickou zpěvačku Laru Abou Hamdan?
Lara mi napsala. V dobách korony jsem dělala na Facebooku a Instagramu projekt Nahraj mi. Vyzvala jsem lidi, že mohou nahrát nějaký doprovod a já do toho zazpívám. Nahrávala jsem tam i basové linky nebo flétnu. Lara mi poslala svoje skladby a poznala jsem, že je skvělý typ do Fúzií. V té době byla teprve rok na Slovensku a už uměla celkem slovensky.
Vaše Fúzie měly programově podpořit multikulturnost?
Ano, je to reakce na extremismus, rasismus a jinakost. To je podtext Fúzií.
Hodně i liberálních lidí v Praze říká, že už je kontraproduktivní mluvit o podpoře multikulti a LGBT, že to veřejnost unavuje…
Víte, vy v Čechách jste v lidskoprávních otázkách o hodně dál, máte to víceméně vyřešené. Na Slovensku je to ještě velmi daleko. Vycházela jsem z této reality. Když jsem žila v Praze, tak jsem ty věci neměla proč řešit. Je to otevřený svět. To se mi v Čechách líbilo. Na Slovensku mám pocit, že je to čím dál horší.