Zpěvačka Jana Kirschner: My ženy jsme tak dobré jako muži

Článek

Kdy nové album představíte?

Na podzim. Je to nejlepší album, jaké jsem doteď nahrála. Velmi zralé a citlivé. Vždycky chci přinést novou energii, něco nového. Nebojím se jít do neprobádaných vod. Jsem písničkářka a tohle je má umělecká výpověď.

Chci tvořit bez kompromisů. Už vím, co dělat nechci. Je to pro mě velmi důležité, protože je to jedna z věcí, se kterou jsem celý život bojovala. V jistém věku jsem získala svobodu.

Pozvala jste si na nahrávání hosty?

Ne, žádní hosté na desce nejsou. Je to zcela autorská věc, ale mám příští rok v plánu udělat ještě česko-slovenské album. Už mám vyhlídnuté ty, s nimiž bych to chtěla nahrát.

Na konci svého vystoupení na Pohodě jste vypadala dojatě…

Nejsem umělec, který přijde, zahraje své best of, sbalí kufry a jede pryč. Chci v lidech něco nového vyprovokovat. Věřím, že je to může změnit, že se v nich něco pohne. Jeden kamarád mi po nedávném koncertě na pražském Metronomu napsal, že zpívám, jako bych měla zítra umřít. Dnes jsem to cítila stejně.

Dáváte šanci také mladým umělcům. Proč?

Cítím, že to mám dělat. Chci hledat nové lidi, dát jim prostor, protože ne každý má štěstí. Dnes je úplně jiná doba, žije se rychleji, a i když se zdá, že svět se otevřel, těch šancí tolik není. Jestli můžu trochu otevřít dveře talentovaným muzikantům ze Slovenska, velmi ráda to udělám. Chci mít kolem sebe mladé lidi, protože mi dávají naději.

S rodinou žijete v Londýně, jinak jste stále na cestách. Kde jste doma?

Tam, kde je mi dobře. Vracím se domů na Slovensko, protože je to mé místo, i když nejsem vždy nadšená z vývoje politické situace. Někdy mi je smutno. Necítím se ale jako uprchlík nebo vyvrženec. Vždycky se na Slovensko ráda vracím a tím, že žiju v zahraničí, dívám se na věci z jiného úhlu.

Jana Kirschner se vrátila na česká pódia

Musíte často vystupovat ze své komfortní zóny?

Stále. Mám se ještě hodně co učit. Když se dívám na své kolegy, kteří mají pocit, že už se nemají co učit, říkám si, jak je to možné. Vždyť hudba je tak obrovský prostor…

Možná zpohodlněli.

Je to trochu slepota. Podle mě je třeba si stále udržet chuť jít do nových věcí.

Stává se vám, že si po koncertě v hlavě přehráváte, jak vám to šlo?

Rekapituluji, to ano, ale čím jsem starší, snažím se to dělat méně. Naopak si chci užít ten okamžik. Umělci jsou tu také proto, aby reflektovali, co se děje ve společnosti. Tím si částečně léčíme své smutky i rány a posouváme všeobecnou perspektivu i těch, kteří nás poslouchají.

Ženy letos dostaly na festivalu Pohoda velký prostor. Je to na britské scéně podobné?

Pohoda je jeden z mála festivalů, který dává pozor na to, aby bylo zastoupení žen rovnocenné, aby to bylo pro všechny fér. A to je fantastické. Mám dvě dcery a doufám, že si jednoho dne povědí, že jsem také něco udělala a vhodně reprezentovala.

V Británii je podobný vývoj. Je důležité, že ženy dostávají prostor, stále je ale hodně zemí a festivalů, v nichž větší honoráře dostávají muži. Přitom my ženy jsme stejně dobré a dokážeme udělat stejnou show jako oni.