Článek
„Umělec Jiří Hilmar zemřel 27. února doma v obci Příčina mezi blízkými. Informaci Galerii moderního umění v Hradci Králové potvrdila jeho manželka Karin Hilmar,“ uvedl ředitel František Zachoval a dodal, že odchod této výrazné osobnosti představuje pro uměleckou obec i rodný Hradec Králové smutnou událost a zároveň příležitost připomenout si její význam.
„Pro mě má tato ztráta i osobní rozměr. Výstava Jiřího Hilmara byla první, kterou jsme po mém nástupu do funkce ředitele galerie realizovali jako symbolickou splátku dluhu významnému rodákovi,“ připojil osobní vzpomínku František Zachoval. Dílo Jiřího Hilmara královéhradecká galerie tehdy představila na výstavě Nalézat ztracenou rovnováhu.
Jiří Hilmar se narodil 28. května 1937 v Hradci Králové. V letech 1952–1956 studoval na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Richarda Pípala. Roku 1967 spoluzaložil Klub konkretistů.
Z díla Jiřího Hilmara, výstava v hradecké galerii počátkem 20. let.
Roku 1969 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil ve Frankfurtu nad Mohanem, Mnichově a od roku 1974 v Gelsenkirchenu v umělecké kolonii Halfmannshof. V roce 1983 spoluzaložil uměleckou skupinu Die Gruppe Gerade. V polovině 90. let absolvoval studijní pobyt v Chile a v letech 2005–2008 spolupracoval s univerzitou v Dortmundu. V roce 2013 obdržel čestné občanství města Hradec Králové a natrvalo se vrátil do České republiky.
Ve své tvorbě rozvíjel principy konkrétního umění, vycházející z přesvědčení, že základní formy a struktury nesou vlastní výrazovou sílu. Jeho práce se vyznačuje redukcí, důrazem na rytmus, řád a světlo. V 60. letech se soustředil zejména na kinetické objekty a optické reliéfy, v nichž uplatňoval princip serielního řazení a striktně pravoúhlého řádu.
Od 70. let se jeho tvorba postupně proměňovala – přísná racionalita se otevírala dialogu s emocionalitou a materiálovou zkušeností. Hilmar pracoval s papírem i přírodními materiály, později zejména se dřevem, které chápal jako autonomní materiál. Významným tématem jeho pozdní tvorby se stala příroda a její vnitřní řád, k němuž přistupoval s respektem i duchovním přesahem.