Zemřel výtvarník Bedřich Dlouhý

Bedřich Dlouhý se narodil 2. srpna 1932 v Plzni. Po zabrání Sudet se s rodinou přestěhoval do Prahy. Během okupace byl jeho otec, novinář Josef Dlouhý, zatčen a roku 1941 zavražděn nacisty. Trauma ze ztráty rodiče se později odrazilo v autorově zneklidňující estetice.

Před vystudováním pražské Akademie výtvarných umění absolvoval Státní odbornou školu keramickou v Praze, kde se spřátelil s Karlem Neprašem. Práce s keramikou ho podnítila k pozdějšímu experimentování s materiálem a objektem.

V padesátých letech byl ze studia na akademii z politických důvodů dočasně vyloučen. V roce 1957 se stal členem skupiny Šmidrové a zařadil se po bok Nepraše, Jana Koblasy, Jaroslava Vožniaka nebo Rudolfa Komorouse. Toto neodadaistické hnutí odporu proti konvencím s nadsázkou založilo i amatérské hokejové mužstvo Paleta vlasti.

Studium na akademii ukončil v oboru portrétní a figurativní malby. Roku 1964 byl přijat do Umělecké besedy, nejstaršího českého uměleckého spolku. Rok nato získal jednu ze šesti hlavních cen na pařížském mezinárodním Bienále mladých umělců spojenou s půlročním stipendijním pobytem ve Francii.

V šedesátých letech patřil k nejvyhledávanějším tvůrcům filmových plakátů. Navrhl vizuály například pro snímky Hirošima, má láska z roku 1959 nebo Růžový panter z roku 1963. 

Věnoval se také knižním ilustracím. Pro mládežnický román Ivy Hercíkové Pět holek na krku, vydaný v roce 1966, vytvořil sérii stylizovaných kreseb.

V téže dekádě se Dlouhý zabýval materiálovým uměním a začal pracovat na asamblážích v krabicích z plexiskla. Námětem jeho iluzivní malby z druhé poloviny osmdesátých let jsou často zdi a zvětšené detaily částí lidského těla nebo citace děl, například Rembrandta a Vermeera. Právě k jeho dílu odkazuje Dlouhého obraz Krajkář z roku 1987 využitý na obalu nahrávky V penzionu Svět, pod níž je podepsána dvojice Petr Hapka a Michal Horáček.

V době normalizace nemohl vystavovat a pracoval jako externí návrhář v Artcentru a příležitostný výtvarník pro pořadatele výstav. Na svém statku v roce 1981 uspořádal spolu s Hugem Demartinim a Theodorem Pištěkem přátelské setkání umělců, teoretiků a přátel.

Po listopadové revoluci se stal profesorem malby na Akademii výtvarných umění. Mezi jeho studenty patřil například malíř Roman Franta. Pedagogice se věnoval do roku 1995, od té doby byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Na přelomu století Dlouhý pracoval mimo jiné na sérii nezvykle pojatých autoportrétů.

Dlouhý se kolektivních výstav účastnil od roku 1954, samostatně vystavoval od roku 1962. Jeho velkou retrospektivní výstavu v roce 2019 uspořádala Galerie hlavního města Prahy. Dlouhého dílo je zastoupeno v předních domácích a zahraničních veřejných i soukromých sbírkách.