Článek
„Milovaný tatínku, stále tomu nemůžu uvěřit, že jsme spolu sotva před pár hodinami mluvili naposled a já ti dala poslední pusu. Odešel jsi tak nečekaně, tak náhle, a já stále nevím, jak ti mohu dát sbohem,“ zveřejnila na svém facebookovém profilu.
Milan Švihálek se narodil 11. ledna 1944 v Brně a přes olomoucké Nové Sady se dostal až do Šenova na Ostravsku, kde žil až do své smrti.
Studium na pražské FAMU nedokončil, následně absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. V mládí pracoval jako jevištní dělník v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci nebo jako metodik Okresního domu osvěty v Olomouci.
Od roku 1968 byl Švihálek redaktorem a dramaturgem České televize Ostrava. V první polovině 90. let minulého století byl vedoucím jedné z tamních tvůrčích skupin publicistiky, od roku 1994 působil jako volný scenárista, publicista a novinář.
Psal scénáře k publicistickým, soutěžním, dokumentárním, zábavným i vzdělávacím pořadům a seriálům. Jeho jméno bylo spojováno například se seriály se zdravotnickou problematikou, cestopisy mořeplavce Richarda Konkolského, soutěžními pořady ANO – NE, Větrná růžice, Všechno za minutu nebo dokumentárním seriálem zaměřeným na zajímavosti z historie techniky a řemesel Za svědky minulosti. Za něj obdržel výroční cenu Československé televize a Cenu Českého literárního fondu.
Autorsky se Švihálek také podílel na dokumentárních seriálech Zapomenuté výpravy nebo Osudové okamžiky. V minulosti spolupracoval nejen s režiséry Jiřím Vrožinou, Zdeňkem Havlíčkem či Jaroslavem Večeřou, ale například také s Miroslavem Zikmundem, Františkem Mudrou, Vítězslavem Dostálem či Miroslavem Kačorem.
