Článek
Steiner patřil dlouhá desetiletí k předním postavám světové literární vědy, působil na řadě univerzit v USA i v Evropě, v letech 1966 až 1997 byl hlavním recenzentem literárního magazínu The New Yorker a byl autorem desítek oceňovaných odborných i esejistických knih a antologií. Česky vyšlo například jeho stěžejní dílo Po Bábelu, které se zabývá možnostmi překladu, rozbor transcendence v literárních dílech nazvaný Skutečné přítomnosti, jeho intelektuální biografie Errata či soubor esejů Knihy, které jsem nenapsal.
"Byla to kontroverzní postava. Steinerovi obdivovatelé oceňovali jeho brilantní argumenty a erudici. Jeho odpůrci si stěžovali na to, že je často vágní, nabubřelý a nepřesný," shrnul jeho odkaz The New York Times. Ten citoval i kritika Leeho Siegela, který ve svém eseji o Steinerovi v roce 2009 napsal: "Jeho osvěžující vlastností bylo to, že byl v jediném odstavci schopný se dostat od Pythagora a Aristotela přes Danta až k Nietzschemu a Tolstému." Totéž ale podle Siegela bylo na jeho textech často i iritující.
Steiner se narodil v roce 1929 v Paříži v židovské rodině, která se do Francie přestěhovala z Vídně. Právě jeho původ pro něj znamenal i fakt, že se celoživotně pohyboval mezi několika jazyky: rodnou němčinou, francouzštinou dětství a angličtinou, kterou si osvojil poté, co rodina v roce 1940 před nacisty uprchla do Spojených států. Právě několikajazyčnost a tvorba autorů, kteří ve své tvorbě několika jazyky psali, se pak několikrát staly tématem jeho odborných úvah.