Hlavní obsah

Zajímavé knihy podle Salonu

Právo, Salon

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Mladá autorka Jana Kroustová podruhé vydává sbírku Metro a v monografii Literární brak řeší Pavel Janáček pomezí kvalitní a brakové literatury. Z překladů přinášíme román Toma Robbinse Vila Inkognito o třech amerických dezertérech za vietnamské války a kontroverzní francouzský spisovatel Jean Genet v Pohřebním obřadu zabloudí na pařížské barikády roku 1944.

Článek

Jana Kroustová: Metro

Postmoderní jukebox

Sbírka důmyslně ukrytá v obalu na CD je druhým upraveným vydáním po šesti letech (to z roku 1998 jakoby ani neexistovalo, snad zmizelo v některém z pražských tunelů...). Nostalgický výlet k časům ne tak docela minulým, s duchaplnými černobílými ikonami coby ilustracemi, drobné prózy, diářové záznamy, básnická intermezza. Pro melancholické pamětníky, kterým už bylo třicet, usmála se studentka Literární akademie, když se dozvěděla, kdo si vybral ženský pseudonym...

(Protis)

Pavel Janáček: Literární brak

Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938-1951

V souvislosti se společenskými změnami se proměňují žebříčky hodnot, které zase výrazně mění roli a funkci literatury. Edukativnost, osvěta či normotvornost jsou nahrazovány rekreativností a především jakýmsi samoléčitelstvím a pro stále větší počet lidí je četba populární literatury terapeutickým procesem (což ne zcela doceňujeme). Tento druh literatury je také důležitou ekonomickou konstantou knižního trhu.

Pavel Janáček se ve své monografii zabývá obdobím, kdy končící vliv meziválečné avantgardy a moderny je nahrazován konzervativním pojetím národní literatury, jež vrcholí v konstrukci tzv. socialistického umění: Žádnou moc braku! V první, obecnější kapitole autor definuje zhoubnou četbu, zabývá se cenzurou a historickým průběhem diskursu o ne-literatuře. Kniha je doplněna osvěžujícími přílohami, např. Případy Sboru pro posuzování tiskopisů ohrožujících mládež, 1941-1942.

(Host)

Z překladů:

Tom Robbins: Vila Inkognito

Osmý nářez znamenitého amerického romanopisce v češtině sice čtenáře předchozích knih nepřekvapí, ale vrchovatě naplní očekávání radostné četby, nápadů, přirovnání a soudů, jimž není svaté vůbec nic. Dostatečně bizarní směs hrdinů uvádí Tanuki, východoasijský psík mývalovitý, Robbinsem antropomorfizován podobně jako to dělají různá náboženství s Bohy a bohy - už na páté stránce ho nechá ojet sedlákovu dceru.

Pro příběh jsou však podstatnější tři američtí dezertéři ve vietnamské válce, kterým se v klimaticky a požitkářsky vyhovující Indočíně docela zalíbilo: Ve vile Inkognito se jedlo kvalitně. Souložilo se tu kvalitně. Kráčelo se tu k duchovnímu sebezdokonalení. S občasnými přestávkami... si tu žili jako výstřední mocnáři bývalé Říše miliónu slonů.

(Přeložila Michaela Marková. Argo)

Witold Gombrowicz: Bakakaj

Dílo jednoho z nejvýznamnějších polských prozaiků 20. století, který většinu svého života strávil mimo svou vlast, se k českému čtenáři postupně dostává teprve v posledních patnácti letech. Většina povídek z této sbírky byla napsána na přelomu 20. a 30. let; pečlivý čtenář v nich může objevit vliv A. P. Čechova stejně jako Alfreda Jarryho.

Jak jsem teď byl ubohý - jako ustavičným proudem vody vyplavovaný štěrk. Kam se propadl strach, obavy, stud a zábrany? Neodpovídal jsem si na ty choulostivé otázky: že bych byl promarnil život? Je hluboký jen hřích, jen špína? Vězí za špinavým nehtem hlubina? A bezmyšlenkovitě jsem psal prstem na okno: "Běda tomu, kdo opustí svou špínu kvůli cizí čistotě, špína je vždycky vlastní, čistota je vždycky cizí." (Na kuchyňských schodech) Není se pak zajisté divit, že autorovy hry měly mj. vliv na formování absurdního dramatu.

(Přeložila Helena Stachová. Academia)

Jean Genet: Pohřební obřad

Příběh z konce války, láska a krutost v podání nejznámějšího předchůdce dnešních cool spisovatelů. Příběh Francouze a Němce, v němž první miluje a zabije druhého. Proč je Genet dodnes fascinující? Možná proto, že se blížil k odpovědím na otázky, které si ostatní bojí i jen položit. Nevíme nic o divech, jež promění dítě, které jde, zpívá si a hvízdá, ve vybraný smrtelný stroj, jehož nejmenší pohyb, i nakrčení obočí, přiliš půvabné laškování s neviditelným vějířem prozradí vůli ničit.

(Přeložila Jovanka Šotolová. Garamond)

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám