Z Frýdku-Místku do Dejvického. Slavné divadlo vyprodali hned dvakrát

Na rozhovor do Prahy přijíždí vlakem. Shrne, že měl zase velké zpoždění. Zavzpomíná i na událost, kdy se poprvé měl setkat s autorem Knoflíkářů, režisérem Petrem Zelenkou.

Knoflíkáře hrajete v divadle ve Frýdku-Místku už téměř rok. Jak jste se dali dohromady s Petrem Zelenkou?

Jsem jeho velký obdivovatel. Před sedmi lety jsme v mém divadelním souboru Komorní divadlo Arté dělali jeho Příběhy obyčejného šílenství. Já ho chtěl poznat už v té době. Tak když nás s kolegou napadlo dělat jeden náš film, potřebovali jsme poradit ohledně jeho vzniku, mě napadlo, že bychom se mohli zeptat právě Petra Zelenky.

Sehnal jsem si na něj číslo a zavolal mu. Ještě krátce před tím mě napadlo zpracovat pro divadlo Knoflíkáře. Když jsem mu vše řekl, povolil nám to. I když, upřímně, jedna z jeho prvních reakcí byla: to moc nepůjde. Docela nám nápad rozmlouval… A my jsme pak Knoflíkáře nazkoušeli, pozvali ho na představení, které vzniklo na základě jeho scénářů. Ty jsme samozřejmě upravovali, aby děj zapadl do současnosti, do divadelních kulis.

Vím, že se mu představení líbilo.

Ano, tam nám taky slíbil, že se zkusí zeptat, jestli by nebylo možné Knoflíkáře odehrát v Dejvickém divadle. Což se povedlo a my v sobotu 21.října v Dejvickém divadle skutečně vystoupíme.

Doufali jsme, že bude aspoň poloprázdno a budeme si muset diváky přivézt z Frýdku-Místku autobusy, ale nakonec jsme to dělat nemuseli, protože se naše představení v Dejvickém vyprodalo za tři týdny. Tak jsme ještě přidali jeden termín, a to od čtyř odpoledne. Jo a součástí té večerní akce bude i beseda s Petrem Zelenkou.

Řeknete mi ještě, kolik stál lístek?

Tři sta… Jsme levní, netušili jsme, že o to bude takový zájem. Víme, že jsme no name soubor, proto jsme ceny vstupenek nasadili nízko.

No name. To zní hezky. Ale jinak se jmenujete Komorní divadlo Arté. Jak byste soubor představil?

Jsme divadelní uskupení kamarádů, kteří jsou jak profesionální herci, tak i neherci, ale i ti už divadlo dělají dlouhé roky. Dá se říci, že tedy nemáme divadlo jako koníček, ale spíš jako životní cíl. Jsme schopní si vzít v práci volno, abychom mohli hrát, jsme schopní leccos kvůli němu zařídit, vykašlat se na všechny víkendy a na všechen vlastní volný čas, obětovat se dílu, které zkoušíme, které děláme, aby vznikla pěkná věc.

Vy sám jste herectví ovšem vystudoval, že?

Ano. Studoval jsem herectví na Janáčkově konzervatoři, hostoval jsem během studií ve Slezském divadle Opava, poté jsem po maturitním představení šel hrát do divadla Mír a teď hostuji v Národním divadle Moravskoslezském. Ale jinak hraju i v reklamách, v seriálech, občas ve filmu, ale dělat vlastní divadlo je zkrátka to, co mě baví nejvíc.

A kolik lidí je takzvaně pevným jádrem souboru?

Jsme různě variabilní, ale řekněme, že mluvíme o osmi hercích. K těm si vždycky ještě někoho „půjčíme“. Ale když do toho připočteme dneska i kulisáky, zvukaře, osvětlovače atd…, tak náš tým tvoří patnáct lidí.

Pojedete toho 21. října, do Dejvického, do Prahy zase vlakem?

Ne, já drahám po svých zkušenostech v tomhle moc nevěřím. Dneska jsem jim důvěru zase dal a měl jsem hodinu zpoždění. Zasekli jsme se v Kolíně a přijel jsem (znovu) pozdě. S tím se mi vybavuje i můj první osobní zážitek s Petrem Zelenkou takzvaně naživo.

Tam jsem – kvůli zpoždění vlaku – dorazil o pět hodin později… I proto se do Prahy před říjnovým představením přemístíme už o den dříve, zmíněným autobusem. Bude nás z Frýdku-Místku tak do dvaceti, povezeme kulisy… Ještě před odehráním Knoflíkářů nás v Dejvickém čeká také zkouška nezbytná zkouška.

Kde bude tamní domovský soubor?

Mimo Prahu. Na zájezdě.

A půjčí vám i své legendární šatny?

No, půjčí, u popelnic se převlékat přece nebudeme… Jinak ale vážně nevíme, co nás čeká. V Praze hrajeme úplně poprvé. Jsme nadšení, zvědaví. Dejvické divadlo je i menší než naše tradiční scéna ve Frýdku–Místku. Ani nevíme, jak může vypadat „průměrný“ divák, který si na nás v Praze koupil lístky.

Co ale víme, že si tuhle šanci užijeme, že jako tradičně povezeme na představení soudek piva, našeho Radka (Radegast - pozn. red.). Poté, co diváci odejdou, vše náležitě oslavíme… Bereme to tak, že se někam posouváme, že se nemůžeme pokakat pokaždé, když tohle přijde.

A na co byste ještě naopak pozval diváky do domovského Frýdku-Místku?

Připravujeme představení podle knihy Jana Svěráka Bohemia. Stejně jako u Knoflíkářů se bude jednat o světovou premiéru, a to 9. prosince. A pan Svěrák dorazí, měla by proběhnout i tradiční diskuse s autorem. Třeba pak přijde další nabídka z Divadla Járy Cimrmana… Teď samozřejmě žertuji.

Ale pochlubím se ještě tím, že nám pro adaptaci knihy Bohemia kus namluvil jeho táta, Zdeněk Svěrák, což je pro nás obrovská čest. Kniha je to naprosto úžasná, jen pro divadlo dlouhá a složitá. Proto i můj první scénář měl 114 stran. Teď jsme ve fázi, kdy se nám vše podařilo seškrtat o 40 stran. Na to jsem taky pyšný. A jsem hodně zvědavý, co na to pan Svěrák v prosinci řekne. Tohle je vždy vzrušující poslechnout si názor autora.

Mluví z vás velký respekt k velkým jménům české kultury. Je asi rozdíl být hercem na severu Moravy a v Praze, mýlím se?

Rozdíl? Určitě je v pracovních příležitostech. A taky v tom, že u nás, ve Frýdku-Místku slavného herce, herečku tak často na ulici nepotkáte. Naopak v Praze na ně můžete narazit klidně v metru. Praha je jednoduše centrem českého uměleckého světa. Nebudeme se tvářit, že to tak není, ale zase se nebudeme tvářit, že nikde jinde se dobré, někdy i lepší, divadlo dělat nedá.

A kdo je pro vás herce ve vašem oboru u nás slavný?

Prostě člověk, který je dlouho, dlouhé roky vidět v televizi, ve filmech, v mediálním životě. Díky své práci je dlouhodobě na vrcholu.

Konkrétní jméno z vás dostanu?

Pokud se vrátíme do Dejvického divadla, tak pro mě je slavný například Ivan Trojan. Petr Zelenka mi ho, když hráli v Ostravě úžasné představení Fifty, v jednu ráno dokonce představil.

Pili jste „Radka“?

Co vím, zůstali jsme u kávy a u četby dobré knihy v knihovně. V hospodském zařízení nás umělce potkat nemůžete.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Dejvické divadlo