Článek
„Měl jsem pocit, že Praha a to prostředí měly nějakou magickou sílu. Ta anarchisticko-liberální atmosféra byla všude. Lidé přicházeli a cítili, že se tam děje něco důležitého. V roce 1968 byla revoluce na celé planetě, ale já jsem měl pocit, že to začalo v Praze. Nevím, jestli jsem měl pravdu, ale měl jsem takový pocit a chtěl jsem o tom napsat,“ uvedl režisér.
Název Česká škola odkazuje na jugoslávské filmaře, kteří na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovali pražskou FAMU. Marković vnímá Prahu šedesátých let jinak, očima cizince.
Šedesátá léta jsou považována za zlatou éru československého filmu a rovněž filmové fakulty FAMU. Tehdy se velmi zvedl zájem cizinců o studium u nás, Praha byla „in“, na FAMU po určitou dobu učil i světoznámý spisovatel Milan Kundera.
Množství jugoslávských studentů bylo docela nápadné. Popis různých peripetií se v Markovićově podání mísí se zábavnými historkami ze života mladého muže. První české vydání je rozšířeno o trefnou předmluvu autorova pražského spolužáka, filmaře Rajka Grliće.
Knížku vydává Nakladatelství Akademie múzických umění ve spolupráci s Filmovým klubem ve Vsetíně.