Článek
Díky technologiím a sociálním sítím v lidském vnímání světa dnes detail nahrazuje prožitek a skutečnost se mění v obraz, který je někdy skutečnější než realita sama. Všechno je příliš reálné, realita je plná informací a obrazů. Je jí tolik, že ji přestáváme být schopni vnímat, natož jí rozumět či ji procítit.
„Svět nepoznáváme skrze primární zdroje, jako jsou naše smysly a příroda, čteme ho skrze média. A jako by nám realita sama nestačila, dáváme přednost iluzi, zhuštění, posílení a zvýraznění všeho, hrůzy, nenávisti, krutosti, násilí, manipulativní dominance,“ popsala při vernisáži jedno z východisek výstavy její kurátorka Martina Vítková.
„Jediné, na čem se jako společnost dokážeme shodnout, jsou fotografie. Jenže dobře víme, že fotografie nejsou žádná realita, že to je jen rychlý otisk světla, který se otiskne, zachytí naši tvář, a my sami pak říkáme, že takhle nevypadáme, že to žádná realita není,“ míní kurátorka.
Umělci, jejichž díla shromáždila na výstavu, jdou podle ní ještě dál, za fotografii. Sledují třeba přírodní procesy nebo umělou inteligenci, která podle ní může o tom, co to realita je, také více napovědět.
Pohled do výstavy Violence+ v Galerii Villa Pellé
Název výstavy Violence+ vychází z hesel, která slouží jako varování při sledování platforem nebo televize před některými aspekty pořadů, jež by mohly pro někoho být nepříjemné. A těmi nejčastějšími jsou právě násilí, sex, jazyk, tedy violence, sex, language, které bývají v daném pořadu zesílené, proto označené znaménkem plus.
„A někdy máme pocit, že kdyby to nebylo označené jako zesílené, už by nás to vlastně ani nemuselo zajímat, protože by to bylo málo. Žijeme v tak zesíleném světě, že by se možná zase mohl trochu zpomalit,“ uvedla kurátorka. Sami umělci říkají, že nic není pomalejšího než malba jako proces.
A o hyperrealistické malbě to platí snad dvojnásob, protože jak uvedl jeden z vystavujících Jan Mikulka, kytici rozkvetlých magnolií ve váze nejprve měsíc fotil, než získal podle jeho názoru ideální fotografii jako podklad pro malbu. Na výstavě mohou návštěvníci obdivovat nejen autorův um, ale také čas, který vzniku obrazu věnoval.
Rozměrný čtyřdílný obraz Jana Petrova s názvem Boy You Know Nothing je součástí výstavy Violence+.
Ti, kdo zase svůj čas věnují návštěvě Galerie Villa Pellé, uvidí obrazy nedávno zesnulého výtvarníka a držitele Oscara za filmové kostýmy Theodora Pištěka, malíře a autora znepokojivých objektů a instalací Zdeňka Berana nebo malíře Pavla Nešlehy, který stejně jako předchozí dva autoři k hyperrealistické malbě došel po desítkách let tvorby.
Vystavený je i obraz Krajkář Bedřicha Dlouhého, který parafrázuje obraz barokního malíře Jana Vermeera Krajkářka, jen místo ženy posadil ke stolu Kačera Donalda. Spojil tedy dva populární, pro někoho kýčovité obrazy v jedno. Dílo získalo druhý život na přebalu LP desky V penziónu Svět, kdy se samo stalo součástí popkultury.
Vedle zmíněných současných autorů jsou na výstavě různé podoby hyperrealistické malby zastoupené pracemi Blanky Valchářové, Richarda Štipla, Daniela Pitína, Jana Petrova, Zdeňka Daňka, Adolfa Lachmana, Leoše Suchana a Michala Ožibka.
