Článek
Podle čeho si vybíráte filmy, v nichž přijmete roli?
Vlastně je to docela jednoduché, musím se v postavě, kterou bych měla hrát, spatřit. Musím cítit, že jí svou přítomností dokážu dát život, musím chápat její motivace ve všech situacích.
Zrovna nedávno jsem dostala scénář, u kterého jsem nic z toho neviděla. Bylo mi jasné, že když se v postavě nevidím, nemůžu ji ani dobře zahrát. Nejde o výzvy, ty mám ráda. Jde primárně o myšlenkové pochody a situace.
Když nerozumíte tomu, proč se postava chová tak nebo tak, je těžké se do ní vcítit a věřit jí. Tím pádem by byli pak z výsledku všichni zklamaní.
Řekla jsem tedy tvůrcům, že se v té postavě nevidím, a omluvila se. Někdo jiný se v ní spatřit může, může to vzít za úplně jiný konec a tím pak dát projektu smysl.
Při pročítání scénáře k filmu Nečekané léto jste žádné negativní pocity neměla?
Ne, a to si v případě rodinných komedií dávám pozor na to, abych dobře rozpoznala styl humoru, který tvůrci zvolili, i to, na jaké publikum míří.
Scénář Nečekaného léta mi připomínal scénář filmu Prázdniny s Broučkem, který měl premiéru předloni. I v něm mi byla nabídnuta role maminky, která jede na prázdniny, chce si je s dětmi užít, ale něco se pokazí. Jen jsme v něm jeli ve čtyřech, tatínka hrál Lukáš Příkazký. V tomhle filmu jedou máma a dvě děti.
Když jsem četla scénář Nečekaného léta, hned mě chytla zápletka o tom, že děti před cestou propašují do kufru auta papouška, máma to neví a ony mají tajemství. Už jen to bylo napínavé. Pak jim papoušek uletí a od té chvíle se den za dnem boří mámina představa o dovolené tak, jak si ji přála.
Smála jste se při čtení scénáře?
Ano, smála. Také jsem ale něčemu nerozuměla a na čtené zkoušce jsme si museli vysvětlit motivace daných scén, to je jasné. Celkově jsem však svou postavu ve všem jejím počínání chápala.
S Milanem Cieslarem, režisérem Nečekaného léta, jsem točila podruhé. V roce 2015 jsme se setkali při natáčení komedie Život je život. Z práce na place jsme se tedy znali a mohli jsme si všechno říkat narovinu.
Na papíře může text vypadat super, ale pak se to snažíte vymyslet na place a ono to třeba drhne. Já se doma na jednotlivé obrazy připravovala, měla jsem různé otázky a návrhy na škrty, nebo naopak dovysvětlení nějaké scény, a když jsem s tím za Milanem přišla, měl to buď už dávno škrtnuté, nebo přemýšlel podobně a společně jsme to dali dohromady.
Poslední slovo měl vždycky on, ale nepamatuji si, že by mi něco nevysvětlil tak, abych tomu nerozuměla.
Vůbec ale netuším, jak bude film sestříhaný, ještě jsem ho neviděla. Střihač, režisér a producent mají v rukou tolik důležitých aspektů, že se vyznění scénáře může klidně posunout o kousek jinam, než čekáte.