Článek
Připravovaná expozice má zaujmout nejen tématem, ale zejména svou formou. Využijí se k tomu totiž nejmodernější technologie.
„Na základě historických pramenů a skutečných osobních příběhů vzniká živý, emociálně silný a technologicky převratný prostor, který návštěvníka nestaví před hotová sdělení, ale vtahuje ho přímo do středu děje,“ objasňuje zástupce ředitele Severočeského muzea Ivan Rous, který na přípravě unikátní expozice pracuje.
Návštěvník bude příběhy vnímat doslova všemi smysly - zrakem, sluchem, dotykem i haptickými prvky, díky nimž si divák sám připadá jako účastník příběhu. Ten se v případě chystané expozice bude odehrávat v Liberci v letech 1939–1945. V té době byl hlavním městem Říšské župy Sudety, v jejímž čele stanul říšský místodržící Konrád Henlein.
Důvody, proč se město stalo centrem Reichsgau Sudetenland (Říšská župa Sudety), byly ideologické, sociální, ale i hospodářské. Sídlily zde významné banky, byla tu mocná obchodní komora i obrovský ekonomický potenciál v podobě továren vhodných k přestavbě na válečnou výrobu. Další podobu Liberce měl podle přání Hitlera nepřímo dokonce modelovat jeho vrchní architekt Albert Speer.
Průvodci? Čech, Němka nebo Židovka
Jenže válka nakonec plány změnila a Liberec se stal centrem zbrojního průmyslu. Jen v samotném městě bylo 110 táborů nacistické nucené práce. Byl i městem, kam se po evakuaci přestěhovala část velitelství koncentračního tábora Osvětim, a městem, ve kterém trpěly tisíce lidí z celého světa. Speerovo ministerstvo tak nakonec opravdu řídilo osudy města, i když skrze zbrojní podniky.
Návštěvník díky interaktivním scénám, prostřednictvím projekcí, ale i třeba možností komunikovat s konkrétními postavami prožije v nové expozici celý příběh města jako jeden z jeho obyvatel. Průvodcem mu může být Čech, Němka nebo Židovka.
„Čekají ho stejné kulisy, tři perspektivy, tři emociálně odlišné příběhy. Jde o princip 3 v 1, který nemá v České republice ani v Evropě obdoby. Tento přístup vytváří přirozenou touhu vracet se a objevovat stále nové vrstvy vyprávění. Navíc se tak otvírá prostor pro školní výuku, diskuzi i rozvoj kritického myšlení,“ vysvětluje Rous.
Revoluční využití nejmodernějších technologií
Zcela revoluční je pak využití umělé inteligence a technologie Metahuman. V expozici návštěvník potkává digitální postavy založené na skutečných lidech, s nimiž může vést opravdový dialog, kteří rozumí otázkám a poznají, s jakým průvodcem přišel.
Scénografie pracuje s vrstvením reality a s 3D modelem Liberce, na který se promítá mapping historických událostí. Návštěvník tak doslova vidí přeměnu města, nástup nacismu, industrializaci, bombardování i poválečný vývoj.
Hotová je projektová dokumentace nové expozice a známá je i její podoba. „Nyní nás čekají stavební úpravy muzea související s expozicí, která bude umístěna v suterénu pod věží na relativně malém prostoru. Proto bude podstatné použití špičkové technologie a její precizní postavení,“ dodal Rous.
