Článek
„Výstava je průřezem děl různých autorů. Výběr jsem tentokrát udělala sama ve vlastní režii a lze říct, že všichni vybraní umělci jsou moje srdcovky. Je tady na šest desítek děl, dalo by se vystavit i více, ale jsme omezeni prostorem,“ uvedla ředitelka galerie a kurátorka Nadia Rovderová.
Protože moderní umění, kterému se tato galerie většinou věnuje, pracuje s výraznou vizualitou, zvolila si tato akce coby hlavní symbol (a to jak v názvu, tak i co do vyznění loga) rudé lidské srdce.
„Galerie má motto Art in Heart, tedy umění v srdci, stejně tak je i tento prostor mojí srdeční záležitostí. Někteří umělci vytvořili svá díla speciálně pro naše výročí. Navíc spousta věcí, které máme ve archivu, se do této koncepce skvěle hodila,“ vysvětlila galeristka.
Výše uvedený symbol se vlastně přímo či nepřímo prolíná celou expozicí. Nejmarkantněji je to patrné v centrální místnosti, a to v případě díla sochaře Kurta Gebauera, jehož zmenšená verze srdce z piazzetty Václava Havla trůní na černém podstavci evokující starověkou stélu.
Mnohem civilněji působí prostorový objekt stejného autora, který tvoří servírovací stolek, na němž leží šest srdcí, možná připravených na rozporcování a snědení. Nad ním se usmívá busta bývalého prezidenta s cigárkem v koutku a nezbytným srdcem na hrudi od Kryštofa Hoška.
Mnohem nenápadněji působí onen symbol třeba na plátně Patrika Hábla. Vévodí na něm purpurová a bílá, ale z odstupu najednou vidíme, že některé červené skvrny mají tvar srdce, které jako by explodovalo. Podobně si s jeho typickým tvarem hraje Barbora Dohnalová či Milan Cais. Ti už ho ve svých malířských fantaziích posouvají spíše do nenápadných pozic a výrazovou dominanci uplatňují jinak a jinde.
U velkoformátového fotografického obrazu Pavla Máry, s podtitulem Muži hledají srdce, se už srdce posouvá spíše do duchovních rovin. Čtyři nahé mužské postavy se sklánějí nad jakýmsi hranolem. Možná skutečně něco hledají.
Srdeční záležitost můžeme najít všude. Mimo jiné na obrazech Barbory Balek, která ji pojala jako archaické svatební fotografie, vytvořené inscenovanými autoportréty.
Čistou abstrakci přináší vložená prezentace kurátorky Nadii Rovderové Fotofatal 1999–2025. Série rozostřených snímků je ideální pro jitření našich fantazií. Na jednom z nich je socha anděla, který jako by k nám vystupoval z mlžného oparu a lákal nás na druhou stranu řeky Styx.
„Další výstavou dáme hold legendárním ženám. Nejstarším artefaktem bude daguerrotypie spisovatelky Boženy Němcové. Otevřeme ji 8. března na Mezinárodní den žen,“ mluví o dalších plánech galerie kurátorka.
