Článek
Jana Hádková se narodila 4. dubna 1952. Vystudovala tehdejší Fakultu sociálních věd a publicistiky UK. Od roku 1977 působila jako historička a teoretička dokumentárního filmu v Československém filmovém ústavu (dnešní Národní filmový archiv).
V roce 1993 přešla do společnosti Krátký film Praha, kde pracovala jako dramaturgyně a později jako režisérka dokumentárních pořadů, mimo jiné pro Českou televizi.
Od 90. let je výrazně spjata s dokumentární tvorbou České televize: byla vedoucí Tvůrčí producentské skupiny dokumentární tvorby a dlouhodobě působila jako kreativní producentka a dramaturgyně dokumentárních filmů a cyklů. Pro Českou televizi natočila více než 80 dokumentárních filmů a pořadů.
Jako dramaturgyně stála například u vzniku filmů Olga (režie Miroslav Janek) o bývalé první dámě, Nickyho rodina (režie Matej Mináč) věnovaný siru Nicholasi Wintonovi nebo Svědkové Putinovi (režie Vitalij Manskij) o zrodu éry autoritářského vůdce Ruska.
Jako režisérka se Jana Hádková zaměřovala hlavně na dokumenty s historickými nebo společenskými tématy. K jejím nejznámějším titulům patří třeba dokumentární film Masakr na švédských šancích (2000) o poválečné masové vraždě Němců u Přerova nebo portrét slavného reportéra Legenda o Kischovi (2006).
Za druhý zmíněný snímek získala v roce 2007 cenu Trilobit, kterou udílí Český filmový a televizní svaz FITES za „rozbití čítankového klišé, jímž si komunistický režim přivlastňoval osobnost a dílo zuřivého reportéra Egona Ervína Kische“.
Vyučovala dokumentární tvorbu na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a věnovala se také psaní, je autorkou několika monografií a knižních portrétů, mimo jiné o animátorovi Zdeňku Smetanovi nebo filmové režisérce a scenáristce Drahomíře Vihanové.
