RECENZE: V utajení - odlehčená gangsterka o improvizujících hercích, kteří infiltrují londýnské podsvětí

Jde o scénář, který vedle hereckých výkonů patří k největším přednostem tohoto zdánlivě nenápadného počinu.

Původní námět dvojice Colin Trevorrow a Derek Connolly do scenáristické podoby rozepsalo britské komediální duo Ben Ashenden a Alexander Owen.

Vychází z ne moc pravděpodobné, ale o to zábavnější premisy, že někoho v řadách policie napadlo využít schopnosti herců improvizovat pro práci v terénu. Bez jakékoliv přípravy trojice dostává první úkol dostat se na kobylku padělatelům cigaret.

Vloží se do toho ale natolik intenzivně, že je to přivede k dealerovi drog střední úrovně Flyovi (Paddy Considine) a jeho pomocnici Shosh (Sonoya Mizunová). Jejich schopnost na místě pohotově reagovat pak ve Flyově přítomnosti způsobí, že albánskému drogovému gangu prodají jeho vlastní zásilku kokainu, pro niž si přišel za Flyem.

Není divu, že ten si je oblíbí a začne je pověřovat dalšími úkoly. Povzbuzuje je i seržant Billings (Sean Bean), který je najal a chce skrze ně pokračovat v monitorování zločineckých aktivit, jež by ho dovedly k těm, kdo je řídí. Jejich činnost neunikne časem pozornosti policie, která je považuje za zvlášť nebezpečné a rafinované profesionály, kteří rychle předefinovali místní zločineckou scénu.

Ve skutečnosti se zmíněná trojice skládá z komičky a učitelky improvizace Kat (Bryce Dallas Howardová), která si nejen při návštěvách kamarádek uvědomuje, že jí ujíždí vlak a že svou šanci na úspěch v herecké profesi už asi propásla.

Dále pak podobně stiženého herce Marlona (Orlando Bloom), jehož největším úspěchem bylo, když si zahrál krále v reklamě na pizzu. A třetím do party je Hugh (Nick Mohammed), ušlápnutý IT pracovník ve firmě, kde ho všichni přehlížejí.

Ti dva se náhodně ocitnou na kurzu improvizace, který vede Kat, jež z nich vytvoří svůj tým. Ne protože by byli nejlepší, ale protože nikdo jiný nebyl k dispozici.

Zatímco Marlon v kooperaci s gangstery nižší a vyšší úrovně vidí příležitost, jak uplatnit Stanislavského hereckou metodu převtělování v praxi, neohrabaný Hugh v dalších členech improvizační skupiny hledá kamarády. Američanka Kat pak cítí, že na velká jeviště se už asi nedostane a tak v zoufalství přijímá toto.

Máme tu tedy trojici loserů, v níž Kate před zločinci hraje roli šéfky gangu, Marlon pouličního drsňáka s historií tak barvitou, že vám při jejím vykreslování před různým publikem budou cukat koutky úst při vzpomínce na všechny předlohy, jimiž se při tom inspiroval. A Hugh tím, kdo je jistí ze zálohy.

Zatímco Hughovi schopnost improvizovat moc nejde, Marlon své metodické herectví, kráčející ve stopách Branda nebo Al Pacina, roztáčí do nečekaných obrátek, při nichž jeho představitel Orlando Bloom dokazuje, že je herec s citem pro komediální načasování a parodickou nadsázku.

Mohlo by se zdát, že Bloom, který coby Marlon ani v těch nejnebezpečnějších chvílích nevypadává z role a například i řezání lidského těla na kusy bere jako herecký úkol, jemuž je třeba se stoprocentně oddat, si film krade pro sebe.

To by bylo ale nespravedlivé konstatování vůči ostatním hercům. V utajení stojí na ansámblové souhře, kde každý dostane šanci zazářit. Jen Orlando Bloom se toho chytil s největší vehemencí. Možná i proto, aby vytřel zrak všem pochybovačům o jeho hereckém talentu.

Vděčné role mají i Paddy Considine a Ian McShane jako obávaný Metcalfe, který chce odhalit, kdo je krtkem nasazeným do podsvětí, jemuž vládne. Trojice improvizátorů ve snaze zachránit si krk tak neustále přechází mezi vžíváním se do role a vystupováním z ní. Při položené otázce, kým jsou vlastně oni.

Existenciální tón je tu přítomen, ale mnohem výraznější je snaha diváky bavit. O trojici se v důsledku toho až tak nebojíme, vyšetřující policisté jsou spíše úředníci, toužící po povýšení a zločinci pak ti, kdo té žánrové směsi krimi komedie a lehké gangsterky dávají šťávu.

Sází se na tu na gagy a pointování dobře rozestavěných a rozehraných situací. Střídmá stopáž přispívá k tomu, že se prvotní nápad tak rychle nevyčerpá, kamera, střih a hudba dodávají dynamiku akčním pasážím. Mnohem důležitější jsou zde ale ty, které si vystačí s pouhým hereckým výrazem.

Režisér Tom Kingsley dal hercům důvěru a oni se mu odvděčili touto zábavnou úvahou o rolích, do nichž vstupují na jevišti i v životě.