RECENZE: Pramen mládí až příliš povědomě kráčí ve stopách Indiana Jonese

Ritchie Pramenem mládí po disneyovském Aladinovi, jehož dvojku chystá, činí další krok k rodinnému publiku, jak o tom svědčí i přítomnost dospívajícího chlapce v novém vyprávění a jeho klíčová role při vyluštění symbolů, vedoucích k nalezení bájného pramene mládí.

Dobrodružnou výpravu za zdrojem věčného života financuje umírající miliardář (Domhnall Gleeson) a vede ji lovec pokladů Luke (John Krasinski), který do ní vtáhne i svou sestru, kunsthistoričku Charlotte (Natalie Portmanová). Učiní tak proti její vůli, kdy ukradne obraz z muzea, kde pracuje jako kurátorka.

Lehkovážný Luke tím sleduje dva cíle. Jednak ji chce vytrhnout z jejího usedlého způsobu existence a hlavně potřebuje její znalosti umění, aby rozluštil šifru, ukrytou v šestici slavných děl malířů z 18. století, jež by je měla přivést k určení polohy mytického artefaktu.

Ten tu plní úlohu McGuffinu, za nímž se honí hned několik konkurenčních part. Vedle thajské mafie, kdy Lukova honička s ní v ulicích Bangkoku obstará bondovský prolog filmu, je to tajemná Esme (Eiza Gonzálezová) a pak příslušníci Interpolu pod vedením inspektora Abbase (Arian Moayed).

Zatímco thajskému gangu a Interpolu jde o ukradené obrazy, Esme tu zastupuje zájmy těch, kteří nemají zájem na odhalení pramene mládí a tím narušení světového řádu.

Pramen tu slouží jako prostředek zkoušky morálních hodnot těch, kteří po něm prahnou a jejichž skutečné úmysly se ve světle jeho moci vyjevují.

Do hlubšího zamyšlení nad tím, proč je třeba ho před lidstvem chránit, se ale vyprávění nepouští, protože to by už vyvolávalo témata mířící do oblasti filozofie, náboženství nebo etiky. A Ritchieho film chce být především zábavným blockbusterem, který se o nějakou přidanou hodnotu ani moc nepokouší.

Režisér na film dostal 180 milionů dolarů (3,9 miliardy korun), které jsou vidět ve výpravě filmu i jeho vizuálním uchopení. Z Bangkoku se přesouváme do Londýna, pak k irským břehům k vraku zaoceánského parníku, do Vídně, Vatikánu a celý cestopis vrcholí zkoumáním pyramid v Gíze.

Natáčelo se vesměs v reálných prostředích, která přidávají vyprávění na atraktivitě. Vizuální stránka se na Ritchieho poměry drží poměrně zkrátka, což znamená, že se kameraman nepouští do nějakých kreativních nápadů, jak ji zvýraznit.

Scenárista James Vanderbilt se tu jedním z motivů vrací k historii prominentní rodinné dynastie, z níž pochází, ale jinak jeho scénář až příliš staví na odvozených prvcích z jiných filmů. Vedle Indiana Jonese vás určitě napadnou Lovci pokladů s Nicolasem Cagem, videoherní Uncharted, příběhy Dana Browna o Robertu Langdonovi nebo televizní Flynn Carsen.

Na Indiana Jonese se tu pomrkává i prostřednictvím jména otce sourozenců Purdueových. Archeolog Harrison jim vštěpil nejen vášeň pro dobrodružství, ale i profesní etiku této profese. Vždy, když se jí Luke vzdaluje, je tu jeho sestra, aby mu připomněla, v jakých hodnotách je otec vychovával.

Ona je tou pragmatičtější a zodpovědnější, on naopak pokušitelem, připomínajícím jí, co v mládí společně s otcem zažili. Charlottin syn Thomas (Benjamin Chivers) se po rozchodu rodičů dostává do podobné pozice, kdy část dobrodružství absolvuje s nimi. A i on poznává, že cesta je důležitější než cíl.

Lukovi cestu pravidelně kříží Esme. Jejich střety v sobě obsahují škádlivé flirtování, zda bude pokračovat v nějakém dalším dílu, uvidíme. Ze strany Applu je tu viditelná snaha rozjet s těmito hrdiny sérii, je ale otázkou, jestli se úvodnímu počinu podařilo na ni navnadit.

Dějově až příliš připomíná slavnější dobrodružné snímky, především ze série o Indianu Jonesovi. Od ní se liší tím, že otcovsko-synovské pnutí je tu zaměněno za to sourozenecké. Scenárista James Vanderbilt ale ani z něj neumí vytěžit humor, který by tomuto filmu slušel. Stejně jako větší dávka nadsázky a napětí.

Guy Ritchie je zručný realizátor, výslednému tvaru ale chybí osobitá tvář, kterou si s jeho filmy spojujeme. Budí tak zdání studiové zakázky, jež má oživit zájem o ne až tak frekventovaný žánr a vrátit ho spolu s dalšími pokračováními znovu do hry.

O herecké obsazení se režisér opřít může, byť postavám chybí hlubší prokreslení. Případná dvojka by tak měla zapracovat hlavně na scénáři a přijít s něčím, co nebudeme vnímat jen jako neurážející výplň na deštivé odpoledne nebo večer.