RECENZE: Temný případ – Noční krajina: polární noc zkouší zahalit mnohá tajemství. Sladkohořký konec ale neskryje

Příběh čtvrté sezony oblíbeného temného detektivního seriálu se soustředí kolem dvou žen – místní šéfky policie Liz Danversové (Jodie Fosterová) a policistky Evangeline Navarrové (Kali Reisová). Ty pojí společná pracovní minulost. Po posledním sdíleném případu se ale rozešly za ne úplně přátelských podmínek.

Spolupráce se jim zdá přesto osudná. Během prvních dnů polární noci v aljašském městečku Ennis přistane Danversové na stole případ, který nese spojitosti s jiným, který dříve prošetřovala právě s Navarrovou.

Přestože v nich postupné rozkrývání otevírá staré nedoléčené rány, ani jedna nehodlá vyšetřování pustit k ledu.

Sezona zahalená do tmy a lehce inspirovaná reálným příběhem Ďatlovovy výpravy začíná pátráním po pravdě ohledně děsivé smrti týmu vědců. Jak seriál postupuje, nabalují se na případ další souvislosti, jako jsou úmrtí způsobená znečištěním vody, politické machinace a skrytý propojený byznys.

Obě vyšetřující ženy zároveň bojují i s problémy v osobních životech, ať už se jedná o ztrátu blízké osoby, nebo hledání vlastních kořenů.

Poté, co nás tvůrci namlsali rychlým spádem první epizody, která končila objevením těl ztracených vědců, na nás čeká v dalších dílech zcela jiné tempo vyprávění. Chaos, záměrné matení a odkloňování od děje mělo zřejmě působit chytře a sofistikovaně.

Je tomu ale přesně naopak. Jakmile divák spatří něco, co považuje za možné vodítko k vyřešení případu, tvůrci se rozhodnou tuto cestu dále neprozkoumávat.

Celou sérii provází znak oválné, pokřivené spirály. Jde v podstatě o pomrknutí na první řadu seriálu. Spirála se zdá být klíčovým symbolem nutným k vyřešení případu. Značí nadpřirozeno a v divákovi probouzí možnou variantu hrátek s časem. Tím se totiž vyznačovaly předchozí řady seriálu. Nakonec je ale vše jinak.

Kromě dvou silných ženských postav se dál potkáváme třeba s policistou Hankem Priorem (John Hawkes), otcem mladšího a schopnějšího policisty a aktivně vypomáhajícího parťáka šéfky Danversové - Petera (Finn Bennett). Stejně jako ostatní obyvatelé městečka Ennis a jeho okolí i tito mají pokřivený a smutný osud.

Za zmínku určitě stojí silná příběhová linka, která vyobrazuje vztah mezi přistěhovalci a původními obyvateli Aljašky. Přestože se původní obyvatelé (Eskymáci, Aleuti a Indiáni) nacházejí na okraji společnosti, příběhu dodávají notnou dávku mysticismu, zatímco kladou společenské otázky ohledně dopadu těžby a stavebních prací v lokalitě nebo jejich přehlížení a bezpráví.

Režisérka Issa Lópezová stála před nelehkým úkolem. Každá další sezona bude vždy porovnávána s první. Ta ale nastavila laťku velmi vysoko a vyrovnat se jí rozhodně není jednoduchý úkol.

Finále čtvrté sezony vyvolalo ve fanoušcích smíšené pocity. Nezachránila to ani pro Temný případ typická skvělá hudba a dobré výkony hereček obou hlavních postav.

Diváci se po finální epizodě ptají na nesrovnalosti v příběhu. A že jich je. Tiché lezení po kovovém žebříku, nezajištěné stopy v počátcích vyšetřování nebo třeba bezdůvodně zatajované video s přiznáním. Přeživší, který by jedním slovem mohl případ osvětlit, ale místo toho mluví tajemně a v hádankách, se zdá být už jen třešničkou na dortu.

Seriál nadchnul v prvních dílech temnou atmosférou a neokoukaným prostředím. Lákal na mystično, nadpřirozeno, charaktery s nešťastnou minulostí a mnoho slibných příběhových vrstev. Kontrast dobra a zla, tmy a světla tu byl cítit na každém kroku protagonistek.

Ve finále ale spíše zklamal, když zkratkovitě rozmotal hlavní zápletku, a nechal za sebou spoušť ve formě děr v ději a nezodpovězených otázek.

Přesto může HBO slavit. Společnost totiž krátce po odvysílání posledního dílu oznámila, že čtvrtá série se stala nejsledovanější řadou Temného případu s bezmála 13 miliony zhlédnutími od uvedení. Na to konto se rozhodli, že budou pokračovat ve spolupráci s režisérkou Issou Lópezovou.

Fanouškům tak nezbývá nic jiného než doufat, že si tvůrkyně vezme kritiku k srdci a příště se trefí do černého, protože seriálu i přes zmíněné nedostatky nelze upřít osobitý styl vyprávění, hutnou atmosféru a záblesky dobře načrtnutých příběhových linek.