RECENZE: Seriál s Kim Kardashianovou je parodie právnických seriálů říznutá reklamou na kabelku

Když ostřílený scenárista a režisér Ryan Murphy oznámil, že připravuje právnické drama s Kim Kardashianovou (American Horror Story) v hlavní roli, vypadalo to jako sen PR oddělení. V obsazení navíc nechybí Naomi Wattsová (Nic nás nerozdělí), Sarah Paulsonová (Ratchedová), Niecy Nashová (Monstrum) nebo Glenn Closeová (101 dalmatinů).

Všechno naznačovalo, že půjde o chytrý mix naleštěné právničiny, ženské síly a drahých lodiček. A nakonec i ano, jen není zdaleka tak chytrý, jak by mohl být.

Murphy (kterého můžete znát třeba jako tvůrce seriálů Monstrum, American Horror Story, Glee nebo Pose) tu používá všechno, co známe z jeho dřívější tvorby – rychlé střihy, popkulturní odkazy, ikonické outfity – ale ztrácí přitom cokoliv, co by naznačovalo zajímavý děj a alespoň trochu zaháčkovalo diváka. Všechno je fér chce evidentně být trochu satirou, ale i právním dramatem, nakonec je dosti slabým odvarem obou těchto žánrů.

Podobně zde tvůrce recykluje i herce, se kterými dlouhodobě spolupracuje. Kim Kardashianová v roli právničky (na kterou mimochodem v realitě skutečně studuje) ukazuje, že charisma s kostýmem z člověka dobrého herce neudělají. Ve své roli tlačí na pilu tak moc, až je z toho divákovi nepříjemně. Ve vážných scénách vůbec neví, co se sebou, v těch odlehčenějších nenachází vhodnou míru.

Sarah Paulsonová, kterou známe i z mnohem vážnějších a hlubších poloh, tady přehrává také, stejně jako zbytek ansámblu. Nakonec to celé působí jako špatný vtip, kterému se vnitřně musejí snad smát i samotné herečky. Kompletní dílo se kvůli tomu velmi rychle hroutí, jako když fouknete do domečku z karet.

Největší slabinou zatím vydaných prvních tří dílů jsou bezesporu dialogy, které zní, jako by je psal ChatGPT poté, co dostal ke zhlédnutí útržky ze seriálu Kravaťáci a filmu Ďábel nosí Pradu a jeho zadávací prompt zněl: „Udělej to jednoduché a líbivé, ať u toho divák nemusí přemýšlet a pokochá se luxusem, na který nikdy nebude mít.“

Postavy drsně odsekávají v bitevních hláškách o síle žen a úspěchu, ale činí tak bez větších emocí, ironie nebo srdce. A i když Naomi Wattsová i Glenn Closeová dělají, co mohou, text jim nedává šanci zazářit.

Všechny ty nádherné ženy v luxusních modelech i interiérech kamera sice miluje, ale scénář je nechává napospas nepochopitelným motivacím.

Po třech dílech už vidíte, do jak moc prázdných titulů se dnes investují peníze a chce se vám z toho brečet.

Vyhlazená pleť a bezchybná vizáž všech přítomných dam je navíc podtržena specifickou hudbou, která místo toho, aby dokreslovala atmosféru a prohlubovala emoce, zní spíš jako soundtrack k německému pornofilmu.

Abych byla fér, Všechno je fér není úplná katastrofa. Vizuální stránka seriálu dobře funguje. Ano, je to čisté až běda, sterilní a vyšperkované, ale nic jiného se zde snad ani očekávat nedalo. Kostýmy, lokace, světlo a pohyb kamery, to všechno je perfektní a vyladěné do nejmenšího detailu. Až je jasné, kam směřoval zbytek rozpočtu po zaplacení známých tváří.

Jen škoda, že v obraze vidíme naleštěné stoly ze vzácného dřeva, drahé vozy a sametové závěsy častěji než cokoliv připomínajícího právní proces. Když se už jednou za čas někdo hádá o případ, děje se to spíš kvůli dramatické póze a demonstraci síly než kvůli právu.

Když překonáte počáteční pocity, kdy je vám za herce trochu stydno, dá se nakonec na atmosféru seriálu zvyknout, a to hlavně pokud člověka baví kombinace luxusního vizuálu, ženského přátelství a přehnané naleštěné estetiky.

Pokud si však jdete pro reálné a uvěřitelné příběhy nebo něco, co vás donutí k zamyšlení, tady na vás čeká jen prázdná elegance. Všechno je fér zkrátka působí jako lesklý časopis, který si člověk prolistuje u kávy a zapomene na vše z jeho stránek v momentě, kdy ho položí zpátky na stůl. Ale třeba ještě zbývajících sedm epizod něčím překvapí.