RECENZE: Seriál Štěstíčku naproti sází na slavné tváře a zlidovělé hlášky

Kauza opravdu ve společnosti rezonovala a slovy seriálové státní zástupkyně v podání Táni Pauhofové o něčem tak bezvýznamném, jako je fotbal, věděli najednou i ti, kdo se na něj nikdy nedívali. Zda by tomu ale tak bylo, nebýt Čtvrtníčkova divadelního zpracování, těžko říct.

Do seriálové podoby události převedl ostřílený režisér Marek Najbrt. A je znát, že ví, o čem vypráví. První dva díly tak relativně svižně plynou, divák víceméně dostává to, co očekává.

Je ale otázka, zda událost s uplynulými lety není už trochu méně naléhavá než ve své době. Přeci jen korupčních kauz ve sportu i v politice zažila česká společnost za uplynulé dvě desítky let opravdu hodně - mnohdy s daleko větším dosahem. A létaly v nich řádově vyšší částky než „dvacet ryb“, tedy 20 000 korun nebo „třicetník na kříž“, tedy 30 000 korun za nahranou remízu. Ani moc krve tam neteče.

Tvůrci o Štěstíčku naproti jinak mluví jako o kriminálce bez mrtvoly. I když vyhrožování fyzickou likvidací nechybí. Užívá si ho třeba Václav Kopta, který ztělesňuje odporného mafiána zvaného Čestmír, šéfa jednoho z klubů, který se stejně jako ten Ivánkův pohybuje na hraně sestupu do druhé ligy.

Čestmír lavíruje i na pověstné hraně zákona, je tam jako doma, z mnoha násilných trestných činů je obviněný, odsouzen ale nebyl nikdy. A s ředitelem žižkovské Viktorky, hlavní postavou kauzy, si dělá, co chce. Připomínají vám postavy někoho?

Asi jste se trefili, ovšem jména po tvůrcích nechtějte. Mohli by se dostat do potíží kvůli platným zákonům. Ovšem nutno v této souvislosti zmínit fakt, že maskérky se opravdu snažily, aby obvyklá hádanka: kdo je kdo, měla velmi jasné řešení. Třeba ondulace na hlavě hlavního „hrdiny“ je téměř dokonalá.

Ústřední postavu šéfa žižkovského klubu hraje Marek Daniel. Dává do ní všechno a televizní adaptace na něm dost stojí. Zejména fyzická stylizace je pozoruhodná a jeho postava je účesem, oblečením i oblibou italského popu totálně zaseknutá v 90. letech minulého století.

Jeho protihráčem je vyšetřovatel v podání Václava Neužila. Když se divák seznamuje s brněnskou expoziturou, kam nově vyšetřovatel přichází, má pocit, že tam se zastavil čas ještě hlouběji než ve 20. století… A může jen doufat, že vykreslení neschopnosti a nezájmu tamních kriminalistů nemá základ v reálném životě a vzniklo jen pro jeho pobavení.

Posila z Prahy v nich ale jiskru zájmu vykřeše. Zřejmě aby seriál nebyl jen o fotbale, má právě tahle postava bohatý osobní život, který ale v prvních dvou dílech zcela chybí u protagonisty Ivana.

Divák se tak může domnívat, že klubový šéf Viktorky skutečně ničím jiným než fotbalem nežil - ostatně zařizovat žádoucí výsledky svého klubu stojí množství energie a času.

Prvky v debatách kriminalistů, které rádoby v nadsázce dehonestují ženy stejně jako opakované rozebírání velikosti prsou jediné tehdejší české fotbalové rozhodčí jsou tvůrci jistě zamýšlené jako dokumentace doby.

Ostatně ve vyšetřovacím spise plném odposlechů by se našla nejedna sexistická, machistická „perla“, která padává v mužském světě. Jisté také je, že ne všichni budou podobným zvyklostem rozumět.

Na premiéře seriálu v pražské Arše se podobné výroky setkaly s překvapeným šumem ve věkově různorodém publiku. Možná by to šlo i jinak, pokud by ovšem tvůrci nechtěli točit seriál zejména pro pamětníky a svoji generaci, ale i pro diváky, kterým bylo v kauze kapříků kolem deseti let.

Jestli sázka na zlidovělé hlášky, u českých diváků tak oblíbené retro devadesátých a nultých let a notoricky známý případ, o kterém věděl skoro každý, přinese Oneplay očekávanou sledovanost, se teprve ukáže. Nakročeno k tomu, aby se stal podzimním hitem českých seriálů, má slušně.