RECENZE: Panelákovému thrilleru Ode zdi ke zdi vládne dusno a zoufalství

Jihokorejský thriller Ode zdi ke zdi si pohrává s napětím, paranoiou a frustrací z nedosažitelných snů. Znepokojivý film zajímavě vykresluje dnešní svět, který často nedává šanci ani těm, kteří se skutečně snaží. Nechybjí ani zajímavé postavy, psychologické hry, momenty překvapení i násilí za pomoci kladiva, nože nebo golfové hole.

Když si člověk konečně pořídí svůj vlastní byt, ještě zdaleka nemá vyhráno. Na kolena ho mohou srazit splátky, ale i neklidné stěny a otravní sousedé. Usong (Ha-neul Kang) je sice docela bezvýznamný zaměstnanec korporátu, ale vše udělá tak, jak se patří. Vezme si hypotéku a koupí byt ve výškové budově v Soulu, protože slyšel, že se poblíž plánuje výstavba nové rychlodráhy.

Vypadá to jako chytrý tah, ale místo zhodnocení přichází během tří let pád. Ceny místních nemovitostí jdou dolů, splátky nahoru a Usongovy nervy začínají pracovat. Bere další práci a po návratu z kanceláře sedá na kolo a rozváží jídlo, aby vůbec hypotéku uplatil. Jeho další činnosti, jako je například hazardování s kryptoměnami, působí reálně a budují nepříjemné napětí.

Děj nevypráví o úspěchu, ale spíš o tom, jak snadno se dá sklouznout do spirály, ze které je těžké jen tak vystoupit. Z touhy po lepším životě se pro hlavního hrdinu, který není nikterak chytrý ani příliš sympatický, stává past. Tu skvěle ilustruje Usongova stále nezařízená bytová jednotka č. 1401 o rozloze 84 metrů čtverečních, ve které spí na rozkládacím lehátku.

Jednoho dne ho konfrontuje soused z přízemí, který ho obviňuje z neustálého hluku. Rozhodne se vzít věci do svých rukou, ale za nic na světě nemůže zdroj bouchání najít. Budova jako by ožila a byla nepřátelská vůči svým obyvatelům, ti se zdají být zase spiknutí proti Usongovi. Příběh dá hrdinovi několikrát šanci nad jeho osudem vyhrát, aby následně jasně ukázal, že platí pořekadlo: kdo chce víc, nemá nic.

Záhada hluku pokračuje ruku v ruce s hledáním cesty z dluhů a Usong se blíží k hranici šílenství. Hlasité nevysledovatelné zvuky přicházejí z bytů nad ním nebo pod ním. Přestože se snaží sousedy přesvědčovat, že on za nic nemůže, opakovaně se stává terčem. První dějství je v podstatě one-man show a dobře funguje i přesto, že divák k aktérovi nepociťuje příliš sympatií. Následně přichází další velký zvrat.

Stížnost na hluk a vyšinutí sousedé se vyvinou v korupční velkolepý plán chudých bojujících proti bohatým a opačně. Jsou tu majitelé penthousů, kteří chtějí nájemníky vyšoupnout pro vlastní zisk, páry, ze kterých jde strach už od pohledu i odhodlaný novinář pátrající po pravdě a spravedlnosti vlastním neotřelým způsobem.

Ha-neul Kang věrně zachycuje zoufalství a úpadek své postavy. V minulosti byl v korejských seriálech typově obsazován spíše do rolí nešikovných šašků a podivínů, ale jak je vidět, má i charisma nutné pro sólové a vážnější role. Pod režijním vedením Tae-joon Kima (Odemčená identita) mu práce evidentně svědčí.

Zbytek obsazení je dobře vybrané, za zmínku stojí zejména Hyun-woo Seo (Podezřelá) a jeho postava hrozivého souseda, který se dokáže v mžiku proměnit z parťáka v psychopatického nepřítele. Stejně tak i Hye-ran Yeomová (Dobrá práce), která ztvárňuje bohatou a manipulativní majitelku bytů, jež pohlíží na nájemníky s despektem a vede si záznamy o nelegálních smlouvách a bytech, které postupně sbírá.

Režie drží pevně atmosféru a prostředí stejně rozvržených, avšak jinak zařízených bytů funguje skvěle. Každá jednotka má vlastní povahu, každá předesílá jiný typ hrozby. Kamera se občas až nepříjemně přibližuje, podpořená podobně neklidnými a nelíbivými zvuky. Právě v takovém prostředí si Usong snaží udržet střípky normálnosti, které mu ještě zbývají.

Zhruba v polovině filmu se něco zlomí. Příběh, který do té doby kráčel po pevném laně, ztrácí na chvíli rovnováhu, aby nabral dosti odlišný směr. Divákovi dochází, že doteď to byla teprve jakási rozcvička. Přibývá překvapivých zvratů, žánry se míchají jeden přes druhý a motivy bojují o své místo na slunci. Celkovému dojmu to však nakonec spíš přidává.

Thriller se pokouší říct hodně. Paranoia, společenský tlak, noční můra bez východiska. Některé scény drží laťku vysoko. Momenty se společnou cigaretou nebo krátké záblesky paranoidní montáže mají emoce i odhodlání. Všechno se rychle potkává a kráčí svým unikátním krokem kupředu. Najdou se ale i zcela zbytečné momenty a dobře načrtnuté, avšak dostatečně nevyužité vedlejší linky a postavy.

Po akčním závěru zůstane ve vzduchu viset otazník a je jen na divákovi, jak si jeho odpověď domyslí. A právě to dělá Ode zdi ke zdi zajímavým a lehce mysteriózním. Nejde o přímočarý thriller s černobílým závěrem, není to ani čistá společenská kritika. Má své napětí i to správné panelákové dusno, se kterým je jednoduché se ztotožnit. Díky své osobitosti a ne zcela sympatickému hrdinovi ale rozhodně nesedne každému.