RECENZE: Superman se vrací ke kořenům. Nabízí morálně pevný a naivní svět z komiksových pohádek

Kdo zná Gunnovu práci na předchozích komiksových adaptacích, mohl podobnou obrátku ve filmové podobě jednoho z nejslavnějších superhrdinů očekávat.

Už v prvních upoutávkách s pestřejší paletou se Superman vizuálně rozsvítil, nyní je i jasné, že vrací na plátna hravost a nadsázku, se kterou zachraňovali svět jeho předchůdci v minulém století.

Pryč jsou realistický odstín hrdiny obtěžkaného osudem a zodpovědností, syrová atmosféra a brutální záporné postavy. Nový Superman jde slepě za svými ideály a za běhu schytává rány od nepřátel i svého vlastního psa.

Gunn hrdinu i průměrného novináře Clarka Kenta polidšťuje a svým způsobem i zesměšňuje. Nechává ho chybovat, prázdně argumentovat a hláškovat. To vše k potěše diváka, který si snad přál vidět syna Kryptonu více při zemi.

Ruku v ruce to však znamená, že jakési přiblížení superhrdinů realitě (ať už to se všemi efekty, mocí a schopnostmi zní jakkoliv) mizí na úkor dětinské grotesky, která nutně dělá z postav karikatury sebe samých.

Vyprávění je přímočaré, postrádající filozofické pasáže a bohužel i drama. Jakkoliv Superman baví, je zároveň jednoduchý a černobílý i přes znatelně pozitivnější a přístupnější stylizaci. Jakékoliv zvraty ve filmu působí nenásilně, avšak zároveň nadbytečně. Snímek na nich nestojí.

Pevným pilířem ale zůstává hrdinův morální kompas, který je hybatelem jeho činů, nehledě na následky nebo osobní ztráty. Prim hraje pohádková naivita se známým symbolem na prsou, který se zdá být pouhým odrazem novodobého Supermana tohoto století.

Zároveň je z filmu cítit očividná touha vrátit komiksového Kal-Ela domů na barevné stránky knih a otočit kormidlem proti konstantně upadajícímu zájmu o podobné adaptace.

David Corenswet je pro Gunnovu verzi Supermana vhodně obsazen. Vzbuzuje důvěru, sympatie a je až humorně tradičním předobrazem kladného hrdiny. Stejně tak se povedl výběr Lexe Luthora v podobě Nicholase Houlta, který snad nejvíc připomíná verzi Gena Hackmana. Jako chytrý a excentrický padouch je schopný, zároveň však odsouzený k neúspěchu.

Rachel Brosnahanová jako Lois Laneová výrazně nevystupuje z řady. Drží se předlohy a nejlepší je ve scéně domácího interview, které je však výjimečným vhledem do jinak povrchní jízdy za dalšími paprsky hojivého žlutého slunce.

Další casting je vyrovnaný, nicméně prakticky nedůležitý. Početná řada hrdinů se objevuje, aby doplnila boj se zlem, a bez znatelnější stopy prostor opouští.

Superman, který pod Gunnovou taktovkou oficiálně restartuje filmové verze postav z DC komiksů, je živou vodou jejich nového universa. Divákovi nabídne velmi kontrastní zážitek a fanoušky temnějších a umělecky ambicióznějších adaptací zřejmě příliš neosloví. Řadu lidí rozesměje a pobaví.

Tvůrci však musí počítat s tím, že se zároveň pro jiné terčem posměchu stane. Náročný divák může nového hrdinu se psem a křehčí tělesnou schránkou vnímat jako krok zpět.

Nová adaptace ale také odkazuje na filmové klasiky s Christopherem Reevem, pašuje si do hudební linky motivy Johna Williamse a snaží se prošlapat zřídka užívanou cestu, ve které komiksový film funguje jako letní oddechovka, která i s rezervami obstojí sama o sobě, bez potřeby multiverzí a seriálových odnoží.

Zda právě to nebude hrdinův kryptonit, ukáže až čas. Koneckonců, Superman byl vždy mužem zítřka a symbolem naděje.