RECENZE: Nechte se nakazit virem empatie. Z deníků Robokata vystupuje víc lidskosti než drátů

Když Apple TV+ oznámilo, že chystá Robokata, bezpečnostní jednotky čtenářů předlohy spustily varovný signál. Obavy z toho, že se z milované knižní série stane další generické sci-fi, nebyly zrovna malé. Nakonec si však může většina fanoušků s úlevou vydechnout.

Adaptace první knihy oceňované série Z deníků Robokata funguje překvapivě dobře. V ideálních dávkách kombinuje akci, satiru a nečekanou lidskost.

Paul a Chris Weitzovi (tvůrci známí především díky filmu Prci, prci, prcičky) psali scénář ve spolupráci s autorkou předlohy Marthou Wellsovou, která se později i podílela na vývoji jako konzultantka producenta. Díky tomu si seriál zachovává ducha knih a zároveň využívá možnosti vizuálního vyprávění naplno.

Před pár dny seriál odvysílal finále své první řady a fanoušci se už těší na pokračování, které je pro druhou sérii potvrzeno. Knižní série by nyní vydala na sedm sezon, osmá novela ale vyjde už v roce 2026.

Příběh z daleké budoucnosti sleduje osud jedné bezpečností jednotky, obrněného kyborga přiřazeného každé vesmírné výpravě z důvodu ochrany expedice. Seriál diváka rovnou vrhne do neznámého světa, ve kterém je však jednoduché se rychle zorientovat a naladit se na místní mechanismy.

Během chvilky je jasné, kdo je záporák a co bude hýbat dějem. Hlavní linka není nikterak komplikovaná, ale má své tempo a dodává hlavnímu charakteru dostatek prostoru pro vývoj.

Alexander Skarsgård (Sedmilhářky) v roli Robokata přesvědčivě kombinuje mechanickou přesnost s jemnou komikou a melancholií. Každý pohyb, každá pauza působí opodstatněně, ale nikdy strnule.

Když potřebuje opustit konverzaci nebo si oddechnout, jednoduše oznámí, že jde zkontrolovat okolí. A když situace přesáhne jeho naprogramované schopnosti, opírá se o poznatky ze své milované telenovely.

Skarsgård sám přiznal, že si roli Robokata naprosto zamiloval. Po sérii vážných dramat si podle svých slov užíval kombinaci akce, suchého humoru a nerdovského světa. A je to znát. Postavě kyborga dává trapnost puberťáka i náznaky skutečného niterného prožitku, ale i zmatku, který ovšem nezní programově, ale čím dál víc lidsky.

V kombinaci se svým okolím, šestičlennou skupinou vědců, vytváří originální situace, jejichž vyústění dokážou často překvapit.

Seriál věrně kopíruje strukturu původní knihy, včetně klíčových momentů, jako je pro děj nepostradatelné hacknutí vlastního modulu, kterým příběh začíná. Zároveň upravuje a rozvíjí lidské postavy, které tu netvoří jen kulisy, ale jsou plnohodnotnými účastníky dění. Mají své sny, obavy i podivnosti.

A když je Robokat nevnímá nebo záměrně ignoruje, pocítí to i divák. A právě v tom tkví velká síla seriálu – robot je chladný, zatímco my cítíme za něj.

Nechybí ironie ani sebeuvědomělý humor. Robokat zůstává asociálem, který by nejradši zůstal v nákladovém prostoru a tiše konzumoval 19 sezon svého oblíbeného seriálu. Není hrdina ani spasitel. Jen konstrukce, která se snaží pochopit, proč se jí při kontaktu s některými lidmi dějí zvláštní vnitřní věci.

Tvůrci přiznávají inspiraci Stopařovým průvodcem po galaxii a vliv depresivního robota Marvina je v některých Robokatových komentářích citelný.

Doktorka Mensahová v podání Nomy Dumezweniové (Chlapec, který spoutal vítr) představuje stabilní a empatickou oporu, která z Robokata netvoří zbraň, ale společníka. Její klid a rozhodnost drží posádku pohromadě i v krizových chvílích. Ty ostatně zažívá i ona sama, když ji přepadnou panické ataky v nejméně vhodných momentech.

Vedle ní zaujmou i další členové expedice. David Dastmalchian (Temný rytíř) jako věčně podezíravý Gurathin, Sabrina Wuová (The Agency) jako chaotičtí, ale bystří Pin-Lee (stejně jako v realitě i v seriálu používá zájmeno oni) nebo Akshay Khanna (Továrna na panenky) jako věčně nadšený Ratthi.

Každý přináší jedinečnou energii, která z nich nedělá jen předem dané typy, ale uvěřitelné postavy s vlastním hlasem. Působí tak jako skutečná parta lehce výstředních vědců, kteří spolu tráví až podezřele mnoho času v těsných prostorách kluzáku nebo vesmírné stanice.

Příjemným zpestřením jsou také epizodní role, například Jack McBrayer (Studio 30 Rock), John Cho (Star Trek) nebo Clark Gregg (Avengers) v přepálených kulisách Robokatova oblíbeného vesmírného seriálu. Tyto vsuvky odlehčují děj a zároveň posilují Robokatův vnitřní svět, ve kterém mu fikce pomáhá chápat lidské emoce a chování.

Kouzlo seriálu přidává i retro-futuristická estetika, mimozemské rostliny a monstra i všudypřítomná technologie. Akční scény mají spád, ale nikdy neslouží jen jako efektní výplň. Robokat sice disponuje působivým arzenálem, ale diváka přitahuje především jeho vnitřní konflikt a pozvolná cesta ke vztahu se světem.

Seriál si dovoluje být citlivý i současný, aniž by moralizoval. LGBTQ+ postavy, nebinární osoby nebo polyamorní vztahy zde nepůsobí jako výkladní skříň, ale jako přirozená součást světa budoucnosti, ač se jistě najdou v publiku diváci, kteří budou kvůli jejich zařazení prskat.

Vedle témat svobody, vůle, úzkosti a hledání vlastní identity se dostává do popředí i kritika korporátní mašinerie. Zatímco korporace vlastnící bezpečností jednotky tlačí na výkon, doktorka Mensahová a její tým vytvářejí prostředí, které připomíná domov. Hipíci z laboratoře si vás získají dřív, než stihnete vypnout titulky. Někdy vyznívají komicky, často neorganizovaně, ale právě proto jsou lidsky srozumitelní a svým způsobem i sympatičtí.

Z deníků Robokata nabízí chytré, citlivé a přístupné sci-fi, které nepředstírá složitost, ale ani nesklouzává k povrchnosti. Pokud se naladíte na jeho rytmus a přijmete několik odlehčených momentů bez zbytečného pitvání logiky, čeká vás milý televizní zážitek.

Díky krátkému formátu, kdy epizody trvají vždy do třiceti minut, se navíc skvěle hodí na večery, kdy není chuť ani čas na nic dlouhého a náročného.