RECENZE: Obchodníci s bolestí chtějí být dalším Vlkem z Wall Street, prodávají však léky v rouše beránčím

Stačí jen několik okamžiků a podobnost s fiktivním Jordanem Belfortem (DiCaprio) neujde nikomu. Ať už jde o oslavy zdařilých obchodů, nebo mazanou manipulaci s lékaři, kteří by si pro krejcar nechali vrtat koleno. Kamera George Richmonda kmitá mezi konfetami a alkoholem a ve zpomaleném záběru se mísí zločin a láska k penězům.

Zatímco se svobodná matka Liza potýká s existenčními problémy, přichází záchranné stéblo v podobě obchodníka Petera, který v ní vidí potenciál a dá jí šanci zazářit. Tradiční shodou náhod se to na poslední chvíli daří a Liza nakopává společnost, která má už brzy benefitovat z utrpení druhých. Léčiva jsou přece také byznys.

Poté už Obchodníci s bolestí následují Scorseseho model. Z malé dohody bobtná široká síť lékařů ochotných nabízet specifický lék takřka na všechno, co pacienty trápí. Emily Bluntová s Chrisem Evansem kupují dražší obleky a kostýmky a pospolu se odrážejí k dalším milionům. Dokud farmaceutická bublina nepraskne.

Snímek Davida Yatese kalkuluje s tím, že zábavná forma kriminality na diváka působí. Více než dvě hodiny stopáže jsou koukatelné a v nabídce videotéky film rozhodně zaujme. Na rozdíl od Vlka z Wall Street ale bude zapomenut do dalšího rána v oparu vyčichlých narkotik. Snad i proto, že v něm chybí ona mafiánská drzost a provokace, kterou dráždil Scorsese.

Ačkoliv jsme svědky tance za hranou jakékoliv morálky, charaktery debutujícího scenáristy Wellse Towerse stále vypadají a působí jen jako zlobiví školáci.

Nepomáhá ani fakt, že sám režisér Yates se vrhnul na kriminální drama poté, co natočil Tarzana, Harryho Pottera a mimořádně neúspěšnou sérii Fantastická zvířata. Kde ale pohádky skončily, drogová jízda nepřichází. Od určitého okamžiku začíná čekání na průšvih, který je nevyhnutelný a mimořádně předvídatelný.

Přesto se ve 122 minutách najdou i drobnosti, které možná neposouvají děj vstříc originalitě, zaručeně však pobaví. Za zmínku stojí hlavně skvěle obsazené postavy Liziny matky Jackie (Catherine O'Hara) a hlavy společnosti Zanna, doktora Jacka Neila (Andy Garcia).

O’Hara výborně ztvárňuje nevědomé nadšení, jež se skrze protekci od dcery proměňuje v komediální hru téměř sebevědomé ženy, která už nedoufala, že se dostane na výsluní. Rozvážný Garciův zločinec je nejlepší právě v prchavé interakci s O’Harou, stejně jako v momentech, kdy se smyčka utahuje a on přichází o rozum.

Ústřední dvojice Emily Bluntová a Chris Evans naopak doplácejí na přílišnou dvojrozměrnost scénáře, který jim nedává možnost vyniknout. Bluntová je skvělá takřka ve všem (vždyť má za sebou rok s Oppenheimerem a oscarovou nominaci za dveřmi) a už kvůli ní řada diváků po ovladači sáhne.

Na Evansovi je bohužel snad nejvíc vidět, jak moc se snaží být záporákem s úlisným úsměvem, a už po několikáté (The Gray Man, Na nože) se nemůže zcela vymanit ze škatulky jednoho z největších klaďasů v blockbusterovém vesmíru posledních let (Kapitán Amerika).

Zcela logicky tak Obchodníci s bolestí musí skončit v červených číslech. Volné zpracování skutečného příběhu, který světu odhalil novinář Evan Hughes z deníku New York Times, zůstává pouhým mementem k opětovnému zhlédnutí DiCapria plazícího se ke svému luxusnímu vozu a snad i nabídkou k prohloubení znalostí o skandálu společnosti Insys Therapeutics.