RECENZE: Jason Momoa jako havajský Válečný velitel ukazuje srdce a sílu tradic

Pokud je něco, co společnosti Apple nelze vytknout, pak jsou to obrovské investice do vlastních seriálů. Šetření se nekonalo ani u Válečného velitele.

Historické drama, odehrávající se na sluncem zalitých ostrovech Havaje, je precizně natočeno, nádherně zbarveno a vizuálně ohromující. S rozpočtem 340 milionů dolarů (cca 7 miliard korun) patří mezi nejdražší televizní projekty vůbec. Přesto se v něm najdou scény, kde to vypadá, že se trochu šetřit muselo.

Sám Momoa tvrdí, že na Válečného velitele čekal celý život a do projektu vložil kus svého srdce. Po letech, kdy jsme ho mohli vidět především ve fiktivních rolích jako Aquaman, Khal Drogo ve Hře o trůny, slepý bojovník v See a nedávno třeba Smeťák v Minecraft filmu, konečně vypráví příběh, který je inspirován skutečnými osudy a navíc se ho osobně dotýká. Jeho otec je totiž havajského původu.

Příběh se vrací na přelom 18. a 19. století, kdy Havajské ostrovy, Maui, Oahu, Kauai a Havaj, rozdělují náčelníci soupeřící o moc. Nad jejich kmeny visí proroctví o hvězdě s péřovým pláštěm, která má přivést velkého krále a ukončit krveprolití.

Ka‘iana, zneuctěný válečný velitel v podání Momoy, lavíruje mezi touhou po míru a tlakem mocných. Jeho cesta obnáší nelehké překážky i okamžiky zranitelnosti, které Momoa hraje s větší hloubkou, než jakou známe z jeho předchozích rolí. A možná i proto chvíli trvá, než si na jeho ustaraný výraz divák navykne.

Seriál staví především na autenticitě. Významnou část dialogů tvoří havajština a polynéské dialekty, díky čemuž působí prostředí věrohodně. Postupem času se ale do rozhovorů stále víc a víc vkrádá angličtina, kterou se původní obyvatelé učí od bílých tváří. To chvílemi působí nepřirozeně a rušivě, zvlášť když se divák těšil právě na odlišný jazykový zážitek, nicméně diváci v anglicky mluvících zemích, kteří nejsou natolik zvyklí na čtení titulků, to vítají s nadšením.

Na produkci se podíleli jazykoví i kulturní poradci. Dialekty, kostýmy, obydlí i zbraně odpovídají historickým pramenům. Postavy jsou taktéž inspirovány skutečnými hrdiny.

Začátek série působí rozpačitě a chvíli se zdá, že hlavní roli hrají z velké části obnažená mužská těla a zadní partie samotného Jasona. Brzy se ale tempo zrychlí a postavy získají jasné kontury i více zahalující látky (nebo si spíš na hýždě domorodců zvyknete a pochopíte, že tady se nejedná o obnažování, nýbrž o autenticitu).

Tvůrci posílají drsného Ka‘ianu i za hranice Havaje, kde naráží na cizí svět plný chudoby a rasismu. Tyto scény nejsou jen doplňkem, ale zásadním kontrastem, který posouvá motivaci hrdiny i celé vyprávění vpřed. Přesto se ke konci neubráníte pocitu, že linky s britskými mořeplavci sloužily především jako výplň. Právě tam totiž vyprávění lehce ztrácí na tempu a intriky se rozvíjejí pomaleji, než by divák chtěl.

Jednou z nejsilnějších postav celého seriálu je Ka‘ahumanu (Luciane Buchananová), manželka náčelníka jménem Kamehameha, která touží po tom, aby měly ženy v zásadních rozhodnutích pro kmen větší slovo. A tak se postupně učí chytře využívat svou inteligenci a ženskost v prostředí ovládaném muži. Její příběh patří k nejsilnějším a spolu s Ka‘ianovou náročnou cestou za sebepoznáním i objevováním světa tvoří emocionální osu celé série.

I další postavy čelí vlastním dilematům. Princ Kupule (Brandon Finn) je rozpolcený mezi loajalitou ke svému otci a nesouhlasem s jeho kroky. Temuera Morrison jako král Kahekili působí charismaticky a hrozivě zároveň, i když někdy nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužil.

Mnohem více pozornosti se upíná na druhého záporáka Keōua (Cliff Curtis), který postupně nabírá na sebevědomí i moci a z karikatury se stává skutečnou hrozbou. A nemohu zapomenout zmínit mladého náčelníka Kamehamehu (Kaina Makua), který přináší klid, důstojnost a odhodlání, a silně se vryje do paměti diváka. Výběr zapamatovatelných a sympatických herců je rozhodně jedna z věcí, která se zde povedla na výbornou.

Ne všechno je však v seriálu dotaženo k dokonalosti. Když se Ka‘iana dostane na britskou loď jen v bederní roušce a vylodí se v plášti a helmě svého kmene, působí to nelogicky. Linka s Brity je navíc zničehonic odsunutá na vedlejší kolej ve chvíli, kdy to divák vůbec nečeká.

Některé nepovedené efekty také spíš kazí dojem, než aby posilovaly pocit epické atmosféry a závratného rozpočtu. Například rituální závody na saních po štěrku nebo pády válečníků do lávy v závěrečné bitvě. Tyto scény kontrastují s chytlavě natočenými kontaktními souboji, kde tradiční havajské zbraně a specificky potetovaní válečníci přinášejí syrovost, kterou žádné digitální triky nedokážou nahradit.

Kromě již zmíněných bojů o území, moc a svobodu se otevírají i témata nevěry, tradic, oddanosti a silných vnitřních bojů. Výrazný podíl na atmosféře má také Havají inspirovaná hudba Hanse Zimmera a Jamese Everinghama, která kombinuje instrumentální hudbu, kmenové zpěvy a mrazivé vokály, což s prostředím perfektně ladí.

První série, která před pár dny odvysílala svou finální epizodu, uzavírá část konfliktů, ale budoucnost ostrovů zůstává v nejistotě. Stejně jako budoucnost druhé řady, která v době psaní recenze zatím nebyla oficiálně potvrzena.

Válečný velitel možná není dokonalý, ale nabízí působivé historické drama, které propojuje epické bitvy s intimními příběhy a autentickými detaily, které je zajímavé sledovat. Své místo mezi historickými dramaty si tak určitě najde.