Článek
Původní myšlenkou tvůrců bylo zachytit, jak antikvariáty ustojí dobu covidové pandemie, kdy nastoupily velké on-line obchody s použitými knihami. Ukázalo se ale, že on-line i kamenné prodejny zvládnou fungovat vedle sebe. Režisér Petr Zahrádka se poté více zaměřil na antikvariáty jako kulturní a společenské instituce.
Tvůrci dokumentu tedy ukazují ty antikváře a prodejce, kteří ze svých obchodů učinili komunitní místa, kde se odehrávají výstavy, přednášky nebo koncerty. Ve filmu jsou příběhy antikvariátů a jejich majitelů napříč celou republikou.
Jsou mezi nimi třeba ostravská Fiducia, liberecké Knihkupectví a antikvariát Fryč, havlíčkobrodská Štáflova chalupa, pražský Antikvariát Arco nebo neobvyklé Morbido, jehož majitel nashromáždil desítky tisíc svazků a jen on sám se umí orientovat v nepřeberném množství knih.
Antikvariát Fiducia v Ostravě funguje více než čtvrtstoletí.
„Antikvariát pro mě není jen prostor, kde se prodávají knihy. Denně vidím, že to tak vnímají i naši zákazníci, když k nám přijdou,“ říká jedna z aktérek dokumentu, majitelka ostravského Antikvariátu a klubu Fiducia Ilona Rozehnalová. Návštěvníci v jejím obchodě podle ní často zapomenou na vnější svět, „chráněni před shonem tichem a policemi s knihami, které na ně vyzařují svou nezaměnitelnou energii a vůni“.
Knihobot
Dokument zachycuje nejen malé krámky, ale i velké internetové obchody, například on-line antikvariát Knihobot, kde cenu většiny knih určuje počítač podle zadaných algoritmů. Knihobot je v tuzemsku leadrem trhu s knihami z druhé ruky, před časem ale čelil kritice za některé své praktiky.
Spisovatelé se do něj pustili, že pokřivuje knižní trh, někteří zaměstnanci zase za údajně špatné pracovní podmínky. Knihobot na kritiku reagoval tím, že založil fond na podporu literatury, do něhož bude dávat peníze ze svého zisku.
