Hold záchranářům, respekt k přírodě. Dokument připomíná historii Horské služby ČR

Film přináší nejen pohled do dramatického i každodenního života současných záchranářů, ale ukazuje i cestu, jak dnešní organizace vznikala. Zejména mladší diváky možná překvapí, s jakým vybavením si ještě před pár desítkami let vystačili nejen turisté a lyžaři, ale právě i horští záchranáři.

Režisérem snímku je Martin Vrbický, dokumentarista, který se věnuje tématům spojeným s přírodou, pohybem v horách i lidskou odvahou. Je známý díky snímku Ten, co slaví každý den, který vypráví příběh bikera Michala Marošiho a který získal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu outdoorových filmů. Autorkou námětu snímku je meteoroložka a moderátorka Alena Zárybnická.

„Natáčení dokumentu o HS pro mne bylo výzvou a závazkem zároveň. Mám k této instituci obrovskou osobní vazbu. Můj táta byl ještě donedávna členem Horské služby u nás na Božím Daru, a tak jsem prakticky celé dětství strávil právě v prostředí záchranářů, "říká Vrbický.

První pokusy o organizovanou pomoc v českých horách se objevily už v roce 1850 v podobě oficiálně ustanovených průvodců a nosičů, kteří museli ovládat i základy první pomoci.

První organizovaná záchranná akce byla v Krkonoších na přelomu 19. a 20. století - tragédie Bohumila Hanče a Václava Vrbaty z roku 1913 se stala symbolem obětavosti v horách.

V roce 1935 vznikla první jednotná organizace Horské služby v Krkonoších, která se postupně rozšířila do všech českých pohoří. Po druhé světové válce byla její činnost obnovena, v roce 1954 vznikla Horská služba s celostátní působností.

Padesátiminutový dokument přiblíží divákům život záchranářů, kteří za každého počasí ve dne i v noci vyrážejí do terénu, aby pomohli těm, kteří se v horách dostali do nesnází. Kombinuje archivní záběry, výpovědi pamětníků i současných členů HS spolu se záběry z dnešní praxe, komentář načetl herec Oldřich Kaiser.

Tvůrci chtějí snímkem nejen vzdát hold horským záchranářům, ale také vyzývat k respektu k přírodě, odpovědnému pohybu v horách a větší vnímavosti ke každodenní práci těch, kteří riskují své životy pro záchranu druhých.