Herečka Chase Infiniti pro Novinky: Gileád a Amerika? Chceme-li lepší svět, musíme vstát z gauče a protestovat

Chase Infiniti: Podle mě ano. Prozradím jen, že se v něm objevují postavy, které diváci v Příběhu služebnice neviděli.

Ann Dowd a Lucy Halliday: Ano, v tomhle je to úplně nový seriál.

Chase Infiniti: Byla to pro mě velká čest, cítila jsem i velkou zodpovědnost, právě kvůli tomu, jak je předešlý seriál oblíbený. Příběh Agnes je navíc strhující. Chtěla jsem ho znát co nejlíp, dala jsem do příprav na roli hodně energie. Čímž jsem vlastně vzdávala hold knižní předloze, slovům Margaret.

Lucy Halliday: Souhlasím se vším, co Infiniti řekla. Jsem velká fanynka knih Margaret Atwood. Vyrůstala jsem na nich, velmi dobře jsem je znala ještě před natáčením. Byla jsem skutečně nadšená, že jim mohu vdechnout život…

A jsem u zodpovědnosti, kterou zmínila Infiniti. Nechtěla jsem nic pokazit. Věděla jsem, že je to velký projekt, do nějž vstupovalo vážně hodně lidí, nechtěla jsem být tím, kdo chod běžícího, dobře postaveného stroje, byť na chvíli, zastaví. Všichni jsme dělali, co jsme mohli, abychom byli maximálně připravení. Četli jsme knihy, podívali se na Příběhy služebnice… Teď je na divácích, zda Svědectví (ne)ocení.

Chase Infiniti: Úplně první má reakce? Začala jsem číst a řekla si: ten první díl je vážně silný, krásný. Naskočilo mi: jsem ráda, že u tohohle natáčení budu. Zamilovala jsem se tak do seriálu hned. I přesto, že se první verze scénáře nakonec trochu od výsledku lišila.

Lucy Halliday: Zas to mám stejně. Ten příběh mě dostal. Od začátku bylo jasné, že ten příběh plný postav je silný, neuvěřitelně napínavý a vzhledem k tomu, co se kolem nás děje, aktuální… Díky za to, že máme skvělé spisovatele.

Chase Infiniti: Jedna bitva za druhou je úžasná, stejně jako Svědectví. To, že díky svému věku mohu oslovit i mladší publikum, je skvělé. V našem seriálu najdou spoustu věcí, které je mohou oslovit: od dospívání, po přátelství, věci v režimu poprvé: od zamilování po menstruaci…

Mohou se s našimi postavami ztotožnit. Uvidí, jak je důležitá odolnost, síla, ale i to, že se musí něčemu postavit, když to chtějí změnit, a to i přesto, že vám okolí diktuje jiná pravidla. Máte svůj hlas, musíte za něj, o něj bojovat.

Chase Infiniti: Tohle je hodně těžké… V Americe máme hodně problémů, bohužel jsou stejné také v Gileádu, ve vymyšlené zemi. Ale nejde jen o USA, podívejte se také jinam, do světa. Stačí zhlédnout jedny zprávy a víte, že lidstvo má problém… Jak jsem už řekla, musíme se zlu postavit. Prostě vstát z gaučů, protestovat.

Změna se nestane tak, že si ji přejete, musíte pro ni něco udělat. Nemůžete se spoléhat na to, že to za vás udělají jiní. I vy máte hlas, musíte jej používat. Chceme-li lepší svět, musíme držet spolu, budovat společnost a mít k tomu pravidla, která vyhovují hlavně celku, ne jednotlivcům. A to vidíte i v našem seriálu. Agnes se musí spojit s Daisy, s dalšími, musí bojovat společně. Tuhle bitvu se zlem jedinec nevyhraje.

Ann Dowd: Ano, ten systém v Gileádu je propojený. Moje postava, o níž přemýšlím roky, tlačí společnost k tomu, aby pravidla vynucovala od jiných. Chce přežít v prostředí vybudovaném muži. Oni je založili, ovládají, řídí. Nekonkuruje jim. Podle jejich pravidel buduje komunitu, kde je jedničkou ona… Snad jsem na otázku odpověděla.

Chase Infiniti: Jak Ann řekla, ten systém vybudovali muži pro muže… Pokud naši diváci cítí při sledování událostí v Gileádu až vztek, znechucení, tak ať se zamyslí nad tím, co je kolem nich. Tenhle seriál může být budíčkem. Děje se v něm vážně hodně věcí, které nejsou tak daleko od reality.

Ann Dowd: Musíme rozlišovat mezi tím, co je příčina, co následek. A to, že jedna žena na konec hlídá ty druhé? Ano, je to problematické, jenže tyhle pravidla vytvořili muži. Ženy jsou v jejich světě za outsidery. Jsou v něm nuceny přežívat… Zase jsme u aktuálního zpravodajství, u publicistiky. Podobných věcí se na nás hrne opravdu dost, nesmíme otupět, musíme to chtít měnit.

Chase Infiniti: I tohle je veliké téma. Svědectví ukazuje, jak vypadá svět, kde jsou informace přísně kontrolovány. Jak izolují jedince od jedince. Což si naše postavy postupně přesně uvědomují. Musí tenhle rámec překonat, věřit si po lidské stránce. Podle mě je nejlepší napojení na mladé publikum, které tohle často řeší, právě to, že většina pocitů se opakuje, každý má někdy své poprvé, každý z nás hledá přátele, svou skupinu, k níž bude patřit.

Lucy Halliday: Na Daisy jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je být dospívajícím ve vnějším světě, a pak dospívajícím v Gileádu. Zajímavé pro mě bylo, jak obrovské rozdíly jsou mezi těmito zkušenostmi, ovšem jejich jádro se prolíná. Zkušenosti s dospíváním, samotné dospívání, puberta přesahují místo, kde žijete. Tyhle zkušenosti jsou celosvětové, nedělí nás, spojují.

Ann Dowd: Hezky jste to, holky, řekly.

Chase Infiniti: Asi skladbu Dreams od The Cranberries. Snoubí v sobě lásku mnoha generací, je to krásná, příjemná písnička.

Lucy Halliday: Je skvělá, fakt. Dokonce si pamatuju její video. Asi jsme tuhle písničku poslouchali všichni.

Ann Dowd: A já se i v tomhle tady od slečen učím. Úplně mě nadchlo, jak se umějí radovat. S radostí začínaly každý nový den. Jsou taky výborné vypravěčky. Vědí, o čem mluví, proč to a to říkají. Dívala jsem se na ně vždycky zpovzdálí a měla z toho, z jejich nadšení pro různé věci až husí kůži.

Chase Infiniti: Ann je velmi laskavá, že tohle říká. Je skvělá herečka, skutečná osobnost s čistým srdcem a vždy tam byla pro nás.

Lucy Halliday: Ann se taky dokonale dokáže soustředit. Před kamerou se ponoří do hlubin temnot, a když se zakřičí: stop, je tou nejmilejší osobou na světě.

Ann Dowd: Lydia Clements se začala vyvíjet, jak si diváci asi všimli už na konci prvního seriálu. Začala růst. Také ona musela v sobě objevit ženskou sílu.