Adam Vacula: Bojovník je moje srdeční záležitost

Netroufl bych si říct, že bych vyloženě Martina nahrazoval, spíš bych řekl, že jsem novou posilou týmu.

Úplně ti nedokážu upřímně odpovědět, protože jsem se na Odznak nedíval. Moje cesta k roli Válka byla taková, že mi zavolal Petr Cífka, producent seriálu, kterému jsem narovinu řekl, že se mi do seriálu moc nechce.

Když mi ale poslali texty a synopsi Válka, přišlo mi, že by byla škoda něco takového odmítnout. Není to rozhodně dvourozměrná postava – řeší toho spoustu v práci i osobním životě a já měl možnost ukázat, jak se v životě policajta tyhle dvě roviny prolínají.

Je to tak. Nese si s sebou jedno tajemství, které se s ním táhne a postupně se rozplétá. Jelikož jsme rovnou natočili i pátou řadu, můžu maximálně prozradit, že moje linka v ní pokračuje.

Dosud jsem v žádné kriminálce nehrál. Ale abych doplnil to, co jsi načal předtím – s Válkem přichází i jeden nevyřešený případ z Ostravy, odkud je vlastně na Vysočinu „uklizen“.

Snažil jsem se o moravský přízvuk, ale nakonec jsme si odsouhlasili, že budeme mluvit tak nějak „po našem“. (smích)

Znal jsem se jen s Patrikem Děrgelem, se kterým jsme spolu hráli v Národním divadle ve hře Jsme v pohodě. Musím přiznat, že jsem byl trochu nervózní, protože jsem přicházel do prostředí, kde už je etablovaný tvar. Snažil jsem se ale maximálně ctít svou postavu, která se k postavám kolegů ne vždy chová úplně mile – ale doufám, že to chápali (smích). Na place panovalo tvůrčí prostředí a díky režisérům Andymu a Honzovi to šlo fakt lehce.

Je pravda, že střelbu jsem si víc „osahal“ při práci na Jacku Ryanovi, kde jsem měl možnost výcviku s celou řadou zbraní. V Odznaku Válek zbraň vytahuje spíš výjimečně. Řekl bych, že se do akce vrhá přímo a jeho největší zbraní je neohroženost.

Rozhodně jsem si víc užil boj zblízka. To byla jedna z hlavních věcí, které mě na Válkovi bavily, a taky fakt, že se často pohybuje na hraně toho, co je dovoleno. Je celkem nepředvídatelný.

Ze začátku nám byl lehkou inspirací Martin Riggs ze série Smrtonosná zbraň, kterého hraje Mel Gibson.

Dřevorubce jsme natáčeli na mé milované Moravě, konkrétně na Valašsku, kousek od mého rodiště, takže mi je ten film blízký nejen místem. Je to příběh dvou rozdílných světů – o tom, co je rodina, i když v ní člověk zrovna nemá silné kořeny, o odpovědnosti, o odpuštění a taky o dospívání v okamžiku, kdy už se na minulost nelze dál vymlouvat…

Sám jsem pár dní před natáčením na Valašsko odjel, abych se trochu sžil s prostředím. Taky jsem si trochu zabrigádničil na místní pile, kde Pavel pracuje, a prošlapal si pár Beskydských kopců a lesů.

Tak tam nepatrný výškový rozdíl je, viď? (smích) Režisér Petr Zahrádka nás ale oba znal, takže věděl, do čeho jde. Pavlu znám dlouho z Divadla pod Palmovkou a vždycky se mi s ní hrálo skvěle. Odehráli jsme spolu spoustu představení, nejčastěji vzpomínáme asi na Višňový sad, kde jsme se potkali jako Lopachin a Varja.

Pája je navíc přímo ze Zlínska a s místním folklorem a cimbálem má spoustu zkušeností, takže to byla radost.

Je to pro mě srdcová záležitost. Bojovník je syrový příběh o druhé šanci, o vině a o tom, že skutečný zápas se často odehrává mimo klec – v rodině a v sobě samém. Já sám jsem začal s boxem teprve před třemi lety, v době, kdy jsem hledal něco, čím bych mohl svůj život zrestartovat a nakopnout novým směrem. S odstupem mi toho o sobě tahle cesta hodně ukázala, a i proto je pro mě Bojovník tak blízký.

Ve filmu hraju MMA fightera Jirku, který pracuje v gymu jako trenér a pomáhá Milanovi Ondríkovi v přípravě, hlavně při sparingu. Ve filmu hraje řada skutečných fighterů, takže jsem si mohl třeba lehce zasparovat i s několikanásobným šampionem Oktagonu Davidem Kozmou, což byl velký zážitek.

Co se MMA týče, šlo hlavně o kombinaci boxu, jiu-jitsu a grapplingu. A samozřejmě bylo potřeba strávit nějaký čas v posilovně a krapet upravit jídelníček (smích).

Ano. Když mi Jan Coufal a Filip Bobiňski roli představovali, rovnou říkali, že chtějí u kněze Tomáše Kříže přiznat, že dřív boxoval, a tenhle jeho zájem zachovat. Tomáš v seriálu trénuje i delikventy a zároveň se o ně stará. Před natáčením jsem chodil na mše, bohoslužby a setkání s otcem Františkem Čechem, který mi mimo jiné potvrdil, že kněží šíří Slovo i jinde než v kostele.

Bůh ví (smích).

Poslouchám úplně všechno, ale je pravda, že na rapu jsem vyrostl.

Ano, toho si moc vážím! K rapu jsem se kdysi dostal jako většina – díky zahraničním interpretům, jako jsou Beastie boys, Public Enemy, Rakim, De La Soul, N.W.A. nebo OutKast. Domácí scénu jsem objevil až později, kolem roku 2000. Narazil jsem na Chaozz a hlavně na Adama, který byl jejich hlavním motorem.

Samozřejmě jsem poslouchal i SuperCroo a právě James Cole, další náš skvělý „storyteller“, mě sám před několika lety odkázal na peruánský kmen šamanů, za kterým jsem odcestoval a můj život se zásadně změnil, za což mu děkuju. Jamesova tvorba mě celkově za ta léta inspiruje asi nejvíc – od jeho temně ironických songů až po ty abstraktnější. Jeho poslední album DONE je za mě TOP.

Tak Calin je totální „vibe“. Doma i v autě nám jeho věci jedou pořád. Jeho hudba je fresh, nabíjí nás a spojuje. Navíc je to skvělý, skromný kluk a je pevně nohama na zemi. Zabiják!

Hraju např. v inscenaci Účet, což je komedie o třech kamarádech, z nichž si každý něco nese. Baví mě, že ačkoliv je to komedie, místy může působit až skoro existenciálně – jako hra o životě, rodině a jistotách.

Moje postava Axel je chlap, který si myslí, že má všechno pošéfované. Právě jemu se ale během několika hodin úplně změní život. Scénář je tak chytře a vtipně napsán a zrežírován, že nutí člověka uvědomit si, že něco podobného se může stát kdykoli a komukoli z nás