Hlavní obsah

Tři cesty výtvarnice Marie Zábranské

Právo, Jan Šída

Publikace výtvarnice Marie Zábranské Medaile, obrazy, ilustrace (vlastní náklad, 127 stran, 250 Kč) ji představuje jako všestrannou tvůrkyni. V úvodu se píše, že byla autodidakt a při hledání definitivního výrazu rozptýlila svou činnost do tří cest. Věnovala se malbě, knižní ilustraci (také grafice) a medailérství. A ve všech případech na vysoké úrovni.

Foto: archiv autora

Obal knihy

Článek

První, co člověka při pohledu na její práce napadne, je, že má co do činění se sofistikovaně zpracovanými tématy, s akcentem na detail, pečlivým zpracováním figury, ale zároveň s precizní kompozici, jež drží celkový obraz pohromadě. Zřejmě se v tomto ohledu zúročila dlouholetá praxe Zábranské, pracující několik let jako konstruktérka u rýsovacího prkna.

Preciznost, tak úzce spojenou s tímto řemeslem, si poté přenesla i na pole výtvarné. Dále jí bezpochyby kladně ovlivnila profesní a osobní setkání s medailérem Milanem Knoblochem, ilustrátorem Adolfem Zábranským i studium u profesora Cyrila Boudy.

Úhelným kamenem autorčiny tvorby je určitě malba. Její plátna vycházejí z klasických východisek (gotika, renesance), pracují především s vertikálou, ale zároveň se dotýkají surrealistického vidění světa. V některých případech evokují díla surrealistického mága Josefa Lieslera (Prostor a čas, Přesýpací hodiny).

Zábranská se nebojí do svých vizuálních vizí zapojit i ryze moderní tematiku, jako je třeba fenomén nového média televize či stavba metra. Ale i když tato díla vznikla za normalizace, nenajdeme v nich žádný socialistický realismus. Plátna ukazující stavbu metra patří k nejoriginálnějším, pracují s expresivní a surrealistickou zkratkou.

U ilustrací vychází autorka naopak ze striktně realistických vodítek. Pracuje s figurou klasického typu, výraznou barevností a dynamikou. Medailérská tvorba jako by do sebe nasála všechny její silné stránky, především smysl pro proporcionalitu objektů. Ta je schopná na malé ploše vytvořit i abstraktní tvary. Medaile DP Metro využívá siluetu vagonu, kterou lemuje oblá linie tunelu, Prague, sympozium zase vytváří hlavní motiv složený z dominant hlavního města.

Marie Zábranská se prostřednictvím své knihy představuje jako výrazná tvůrkyně. Je schopná jít po několika cestách zároveň, ale i když mění rukopis, vždy si uchovává svou tvář.

Reklama

Výběr článků

Načítám