Článek
Svatava Antošová (1957) po gymnáziu v Teplicích a Střední knihovnické škole v Praze pracovala čtyři roky v teplické knihovně, poté se deset let živila jako strojírenská dělnice (1982-1992), v roce 1993 se stala redaktorkou Českého rozhlasu v Ústí nad Labem, v letech 1998-2001 pracovala v redakci časopisu Cosmopolitan, od loňska je opět knihovnicí v Teplicích.
Nadlouho jste se odmlčela - jak se o básnících v podobné situaci říká - a Vlčí slinu jste psala sedm let. Co se s vámi stalo? Do kratších básní se vám nechtělo? Nepsalo vám to? Vlčí slina vás tak pohltila, že na ostatní nebyl čas? Nebo jste měla jiné starosti, ty obyčejnější, jak se uživit a podobně?
Neodmlčela jsem se, psala jsem dál, jen mě od tvorby stále víc odváděla práce pro média a polykala všechnu moji invenci. Od druhé poloviny 90. let jsem měla rozdělané dvě zásadní věci - Vlčí slinu a prózu Dáma a švihadlo. Když ale sedíte v rozhlasovém studiu a pouštíte posluchačům na přání dechovku nebo píšete pořád dokola články o tom, jak mu to v posteli udělat deseti různými způsoby, a přitom jste ještě ke všemu lesba, tak máte ve svém nitru takový bordel, že odtamtud už žádnou pořádnou metaforu nevyškrábnete.
Takže jsem dala Vlčí slinu dočasně k ledu a zkusila si léčit rozpolcenost prózou. Kdybych ji měla trochu přiblížit - jednalo se o jakousi "lesbicko-killerskou parodii s autobiografickými prvky". Docela jsem se na ní vyřádila. Pomohla mi dostat ze sebe všechny ty nesmysly o kultu věčného plasticko-chirurgického mládí, sexuálním batmanství, vztazích stejně dokonalých jako slipy od Calvina Kleina či o úchylné rozkoši chatování. Někde uprostřed mi dal ten text facku a já místo další kapitoly napsala výpověď.
Následovalo osm měsíců bez práce, dvanáct týdnů "šlapání chodníku" s visačkou poštovní doručovatelky a pak znovu knihovna. Přesně po dvaceti letech, jako by můj život psal Dumas... Když byla Dáma a švihadlo hotová, mimochodem letos vyjde v olomoucké Votobii, vrátila jsem se k Vlčí slině. Bylo úžasné zjistit, že jsem schopná na ni opět navázat a prodrat se až na její dřeň.
Psala jste pravidelně do Cosmopolitanu. To je, připadá mi, dost daleko od vaší poezie. Co to pro vás bylo: hozená a zvednutá rukavice, zkušenost, obživa, potřeba zkusit něco jiného?
Prostor. Ze všeho nejvíc prostor, a ne malý, pro text, který je pro vás nový, tedy zajímavý, tedy obohacující. Můžete mu vtisknout něco ze sebe, na oplátku se zase naučíte, jak se vůbec takový úspěšný komerční časopis pro ženy dělá. No, a všude kolem vás pulsují myriády krásných holek... Když se ale ten prostor začne zužovat, začnete se dusit.
Zjistíte, že holky mají silikony a celulitidu, že ty, co jsou posypané pihami, si je nechávají laserem odstranit, a ty, kterým se pih nedostává, si je nechávají přidělat, že sex jako by jen zastíral neschopnost milovat, že jedna reportáž popírá druhou, že vedle propagace boje proti nošení kožešin na vás bohorovně juká reklama na ty nejdražší kožichy atd. Zbudou vám jen dvě možnosti: buď si ty silikony necháte udělat taky, nebo od toho koukáte mazat co nejdál.
Máte pro Vlčí slinu nakladatele?
Zatím jsem ho nehledala. Čtu ji na autorských čteních různě po republice - Praha, Olomouc, Teplice, Brno, Děčín, Příchovice... A v hlavě se mi přitom rodí něco jako trilogie. Tedy: Vlčí slina v sousedství dvou dalších, podobně laděných, volně provázaných skladeb. Teprve takhle bych to asi chtěla vydat. Už na tom dělám.
Vlčí slina
Hvězda
Hvězda s prostřeleným cípem
Hvězda s prostřeleným cípem vysekaná z ženy
tápe po hladině
v koutcích úst
v koutcích úst ještě pach
v koutcích úst ještě pach krabích zbytků
Trup sevřený do klepet
svíjí se a naříká
svíjí se a naříká Jakoby zapomněla ho
svíjí se a naříká Jakoby zapomněla ho v mém klíně
svíjí se a naříká Jakoby zapomněla ho v mém klíně Jakoby marně prosil
svíjí se a naříká Jakoby zapomněla ho v mém klíně Jakoby marně prosil o pomoc
svíjí se a naříká Jakoby zapomněla ho v mém klíně Jakoby marně prosil o pomoc Do tepen noří tma
svíjí se a naříká Jakoby zapomněla ho v mém klíně Jakoby marně prosil o pomoc Do tepen noří tma svá vesla
svíjí se a naříká Jakoby zapomněla ho v mém klíně Jakoby marně prosil o pomoc Do tepen noří tma svá vesla Do bubnů znovu
bije bůh
Bůh - cha! chá!
Bůh - cha! chá! To je ten
Bůh - cha! chá! To je ten co nemá tělo
Co jako žlutý zub
viklá se
viklá se na podebraném nebi
viklá se na podebraném nebi Co močí s vlky
a když má žízeň
líže led
líže led A když hlad ho svírá
trhá lidi
Lidi?
Při tom slově
Při tom slově v zátylku umrzá
i mícha
Při tom slově
Při tom slově ve vagíně
pálí starý hlen
Ale při slově
Ale při slově bůh
Při tom strašném slově
za svitu měsíce
za svitu měsíce mihne se jen
bledý stín
Pak druhý
třetí...
přitom stále jeden
přitom stále jeden Sleduje mě
přitom stále jeden Sleduje mě veden mým pachem
čmýrou mou
Je blízko
blíž
než svistot břitvy
Slyším
Slyším jak mu v plicích
sténá touha
Touha skočit
Touha skočit zarýt se tlapou
strhnout vaz
Už cení tesáky
Už cení tesáky už slina do růžova
barví jeho dech
Jeho krok
Jeho krok otírá se o bažinu
Jeho krok otírá se o bažinu Mlaskavý zvuk
Jeho krok otírá se o bažinu Mlaskavý zvuk mi vniká pod šaty
Jeho krok otírá se o bažinu Mlaskavý zvuk mi vniká pod šaty zalézá do bradavek
škrtí v pase
Pořád je tady
Pořád je tady On
který vládne
On
On který vládne noci
On který vládne noci On
který vládne noci
dni a Smrti
dni a Smrti On
který vládne ženě...
Vlk v ornátu
bůh v kožešině
Zpívejte halellujáh!
Halellujáh!
Černé je maso
Černé je maso černější krev
Černé je maso černější krev Vypij mě, miláčku!
Černě zní zpěv
Nad zemí pluje mrtvý
Nad zemí pluje mrtvý pták
Nad zemí pluje mrtvý pták Co chvíli v okně domu
Nad zemí pluje mrtvý pták Co chvíli v okně domu mrak
Nad zemí pluje mrtvý pták Co chvíli v okně domu mrak A pak
Nad zemí pluje mrtvý pták Co chvíli v okně domu mrak A pak sova sově setne hlavu
Nad zemí pluje mrtvý pták Co chvíli v okně domu mrak A pak sova sově setne hlavu Sestra jde sestře
na popravu
Černé je maso
Černé je maso černější krev
Černé je maso černější krev Vypij mě! Nezemřeš...
Černě zní zpěv
Nezemřeš -
V domě je netopýr
V domě je netopýr a kvete tam mák
V domě je netopýr a kvete tam mák Červeně směje se z papíru
V domě je netopýr a kvete tam mák Červeně směje se z papíru drak
V domě je netopýr a kvete tam mák Červeně směje se z papíru drak A vlak
V domě je netopýr a kvete tam mák Červeně směje se z papíru drak A vlak plný krys vjíždí do kostela
V domě je netopýr a kvete tam mák Červeně směje se z papíru drak A vlak plný krys vjíždí do kostela Brzdy a vystoupit
konec těla
Maso a krev
Maso a krev v rudé se víno mění
Maso a krev v rudé se víno mění Tak málo pro ústa
odřená o zpěv
bílá od sípění