Hlavní obsah

Stvoř si svého hrdinu. Jak nacisté a komunisté manipulovali

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Němec Stefan Zwicker rozpracoval v knize Národní mučedníci: Albert Leo Schlageter a Julius Fučík (Academia, překlad Zuzana Schwarzová, 408 stran, 446 Kč) nečekanou paralelu mezi dvěma muži ze dvou zemí, jejichž životy byly překrouceny a ze kterých dvě různé diktatury vytvořily doslova svaté obrázky.

Foto: Academia

Obal knihy

Článek

Mohutně oslavovaný nacista, trapný symbol minulosti, tak vypadal po válce Albert Leo Schlageter. Zwicker však odstraňuje jednu vrstvu propagandy za druhou a nachází úplně jiného člověka. Také v příběhu popraveného komunisty Julia Fučíka je mnohé jinak, než tvrdili komunisté, ale také jinak, než tvrdili někteří jeho odpůrci.

Albert Leo Schlageter se narodil v roce 1894 v německém městečku Schönau jako syn rolníka. Směřoval ke studiu teologie a kněžství, ale nejdříve musel bojovat v první světové válce.

Člen katolického spolku Falkenstein se později dobrovolně přihlásil do freikorpsu, aby bojoval v Pobaltí proti bolševismu, což bylo tehdy oficiálně schvalováno státy Dohody. Mise ale skončila debaklem. Později prováděl sabotáže v okupovaném Porúří, kde ho Francouzi v roce 1923 zatkli a popravili.

Cenzurované spisy

S Fučíkem ho spojuje třeba to, že oba před smrtí napsali texty, které byly oslavovány, přičemž následně se kolem nich vytvořil kult absurdních rozměrů. Autor také popisuje, jak se oba chovali neopatrně a své zatčení si zavinili chybami, o nichž se potom nesmělo mluvit.

Schlageterovy dopisy byly cenzurovány stejně jako Fučíkova Reportáž psaná na oprátce. Co se nehodilo, bylo vymazáno. Schlageter se totiž nehlásil k Hitlerovi a neexistuje přímý důkaz, že byl členem NSDAP. Jen nacisté tvrdili, že byl členem strany a věrně následoval Vůdce.

Je ironické, že údajného „nacistu“ jako první za mučedníka označili komunisté. Byl sice pomýlený, ale vážili si ho jako oběti francouzských imperialistů. Smuteční slavnosti ve Freiburgu se účastnil kompletní akademický senát univerzity, a dokonce i židovský spolek.

Foto: ČTK

Julius Fučík

Propaganda nabývala vyloženě náboženského charakteru. Obě postavy se přibližují Ježíšovi, podobně jako Kristus byly prý už v dětství geniální a pronášely dospělé výroky.

Oba prý pohrdali bohatstvím a žili asketicky, prakticky asexuálně, což je zvláště u bohéma Fučíka naprostá lež. Ve zlomovém okamžiku pak přichází „Jidáš“, tedy zrádce, který spasitele zaprodá (u Schlagetera Židé, u Fučíka nešťastný spoluvězeň Klecan). Fučík podle propagandy s gestapem ani trochu nespolupracoval. V okamžiku smrti mučedníci vůbec nemají strach, Fučík si zpívá jako Jan Hus. Ostatní vězni ho prý měli slyšet a zapěli s ním Internacionálu.

Autorovi se podařilo odborně i čtivě vylíčit, jak oba režimy manipulovaly s lidem a jak hluboko jsou náboženské archetypy uloženy v našem myšlení. Tak hluboko, že to fungovalo i u ateistického komunisty.

Jaroslav Klecan jako někdo jiný než zrádce z Fučíka

SALON

Fotografovaly Čapka i Fučíka

Styl

Reklama

Související témata:
Stefan Zwicker

Výběr článků

Načítám