Článek
I v zatím poslední knížce Osudy a cesty Švejka jste se obrátil ke svému oblíbenému hrdinovi. V Petrohradě mu byl odhalen pomník, v Lipnici se na mezinárodní konferenci k jeho otci Jaroslavu Haškovi přihlásili lidé z Evropy i Ameriky. Jak si vysvětlujete jeho trvalou popularitu?
Je to proto, že humor Švejkův je lidský, dostává se k elementárním hodnotám, které nemůže přebít žádná ideologie, žádný režim. Jsou v člověku zakořeněné a Haškův humor je dovede otevřít. Hašek lidi sbližuje. Kdyby žil, tak dostane bez diskuse Nobelovu cenu za literaturu. Lidé odjinud nejsou omezení našimi předpojatostmi, dost krátkozrakými, vnímají ho nejen jako literární, ale i jako filozofickou hodnotu. Kdysi proběhla anketa časopisu Světová literatura, kde se k němu hlásily všechny světové osobnosti, které něco znamenaly.
Další literární fenomén, který sledujete, je Bohumil Hrabal. Co má společného s Haškem?
Hrabal nebyl hospodský prosťáček, který by poslouchal řeči u piva a dělal z nich literaturu. Byl to neobyčejně vzdělaný člověk, filozof, uměl citovat Kanta v originále. Navazoval na Haška v zájmu o obraznost lidové řeči, která vytváří básnictví všedního dne. Vedle toho viděl i svět absurdity a dokázal napsat nejlepší knihy, jako jsou Obsluhoval jsem anglického krále a Hlučná samota. Věci nenapodobitelné.
V čem se ještě projevovala jeho originalita?
Byl to autor, který něco sděloval, nyní spíš čteme autory, kteří nás baví, anebo nebaví, ale poselství u nich chybí. Anglického krále psal začátkem sedmdesátých let a dokázal zapojit postavu T. G. Masaryka, za něhož by ho někteří ukamenovali, ale v jaké poloze, s jakou delikátností, s jakou noblesou!
Co si myslíte o vztahu literatury a nových médií, třeba internetu?
Internet - to je záležitost faktografická. Jakmile potřebuji údaj, obracím se na něj. Ale abych se kochal tím, co tam je narychlo napsané, se všemi chybami a neobratnostmi... Nemyslím to ale pejorativně, patří to k rychlé reakci na dané téma. Literární sdělení má emocionální náboj. Ne nadarmo se literatuře začalo říkat krásná. Je založena na představě, musí jí být celý fantazijní svět. Paní Bovaryová jsem já, říkal Flaubert. Nedovedu si představit, že bych snil nad zprávou v počítači.
Radko Pytlík
Radko Pytlík se narodil 8. října 1928 v Praze. Po absolvování oboru filozofie - čeština FF UK působil v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Největší pozornost vzbudila monografie o J. Haškovi Toulavé house, publikoval mj. Malou encyklopedii humoru, Pražská dobrodružství E. E. Kische, Pražská mozaika Franze Kafky, Ve stínu pípy o pražských hospodách s kulturní tradicí.