Článek
Se skupinou Kurtizány z 25. avenue jste se v posledních letech stáhli z pódií, v Praze hrajete například jen dvakrát ročně. Proč máte vůbec potřebu vydávat nové album?
Simon: Protože nechceme hrát dokola to samé. Důvod, proč jsme toho na čas nechali, je právě naše nová deska. Tahle skupina je hlavně o kamarádství. My se ale z pódií až tak nestáhli. Každý člen skupiny si šel vlastní cestou a tím jsou i různé hudební projekty.
Tomáš Vartecký: Hrajeme vždycky, když vyjde deska. To je důvod se na pódia vrátit. Od června začneme hrát na festivalech. Na podzim pojedeme naší zatím největší šňůru.
Zvuk alba je velmi energický a progresívní. Co vás k němu inspirovalo?
Simon: Nikoli nové hudební trendy, to v žádném případě. Jsme sice přístupní hudbě, kterou slyšíme kolem sebe, ale podstata je naše. Podle mě na desce vykrystalizovala zvuková podoba kapely. Je tam ovlivnění gothic rockem, americkým hard corem i psychedelií. Všechno je slyšet.
Vartecký: Písničky na novém albu vznikly v lednu, v únoru jsme je začali zkoušet a v březnu natočili. Bylo to hotové za tři měsíce.
Po textové stránce se ovšem nejedná o příliš veselé album. Nabízí témata, o kterých jste nikdy nezpívali. Proč?
Vartecký: To je chemie. Člověka něco naštve a on pak přemýšlí, proč se nechá tak snadno ovlivnit a třeba vytočit. Podle mě chemie je občas neovladatelná a to mě děsí. Je to o tom, jaká se z lidí můžou stát monstra.
Simon: Obsah textů na této desce je pro Kurtizány opravdu novinka. Takhle vyprofilovaní jsme zatím na žádné předešlé nahrávce nebyli.
Co vás inspirovalo k písni Taxikář?
Vartecký: Souvisí nepřímo se stejnojmenným filmem, ve kterém hrál hlavní roli Robert DeNiro. Když člověk vidí zfetované šlapky a jejich pasáky, nechápe přesně, co to má znamenat, protože nezná všechny souvislosti. Potom už záleží na vlastní fantazii, jestli by se člověk zlobil, kdyby některá z těch holek vytáhla pistoli a toho svého oddělala.
V úvodní písničce Vyhoďme ho z kola ven je slogan "Nezaleží na tom, kdo jsme, ale co si lidi myslí". To je silné téma.
Vartecký: Původně to zní "Nezáleží na tom, kdo jsme, ale co si o nás lidi myslí". My jsme to trochu upravili kvůli frázování. Prý to bylo motto rodiny Kennedyů. Ovšem přenesením do normálních mezilidských vztahů to dostává úplně jiný a dost negativní význam.