Článek
Přehlídka nenahlíží na sklo jako na hotový objekt a umělecký artefakt, ale jako na hmotu v neustálém pohybu, nesoucí stopy tlaku, sedimentace, vrstvení a růstu. Pozornost diváka by se tak měla přesunout od dokonalého povrchu k samotné podstatě formování hmoty.
Lukáš Novák ve své nejnovější tvorbě nepoužívá sklo ani jako výchozí bod své práce, ale ani jako její cíl. Kombinuje ho s betonem či nerostnými strukturami, a dohromady tak vzniká cosi jako živý systém.
Vzájemně se prorůstají a vytvářejí nové útvary, které nejsou ani tradičním sklářským dílem, ani sochou. Výsledek působí jako fragment neznámé geologické činnosti, jako stopy dávných nebo náznaky budoucích procesů.
Lukáš Novák propojuje sklo s betonem.
„Nezajímá mě tvar jako výsledek, ale proces, ve kterém vzniká. Okamžik, kdy materiál ještě není rozhodnutý, kdy v sobě nese napětí mezi kontrolou a vlastním vývojem,“ říká Lukáš Novák.
Projekt Silica nabízí estetiku vznikání, krásu neuzavřeného, neustále se vyvíjejícího stavu. Jak doplňuje kurátor Michal Štochl: „Novák zde opouští sklo jako disciplínu definovanou dokonalostí a posouvá jej do pole otevřeného systému. Materiál přestává být prostředkem a stává se událostí. Něčím, co se neustále formuje, překračuje vlastní hranice a odmítá být definitivně uzavřeno.“
Z nejnovější tvorby sklářského výtvarníka Lukáše Nováka
Část produkce vznikla v renomovaném studiu Lhotský, nejstarším studiu na světě se zaměřením na tavenou plastiku.
Navazuje na tradici skleněné tavené plastiky v Železném Brodě, která se datuje od 50. let 20. století a je přímým pokračovatelem světoznámých zakladatelů studia - Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.
Svoji novou uměleckou metodu Lukáš Novák rozvine a představí v projektu veřejné plastiky, s níž se počítá pro Tchaj-wan. Vzniká na základě loňské Novákovy umělecké rezidence vypsané tamním Českým centrem a slavnostní odhalení se plánuje na letošní podzim. Právě tento projekt ale stál u zrodu nového materiálového vývoje, který se promítá i do výstavy Silica.
Objekt Lukáše Nováka na výstavě Silica
Lukáš Novák (1987)
- Patří k výrazným osobnostem současné generace umělců, kteří rozvíjejí médium skla v kontextu současného umění.
- Po absolvování UMPRUM začínal jako designér užitných předmětů, váz, stolního nádobí či svítidel pro české i zahraniční značky.
- Postupně opustil hranice designu a jeho práce propojuje konceptuální přístup s řemeslem. Často se vyznačuje jemnou ironií a poetickou citlivostí.
- Ve své tvorbě sklo chápe jako autonomní materiál nesoucí význam, paměť a čas.
- Tvoří v Praze a dlouhodobě se věnuje objektu, instalaci a materiálovému výzkumu.
- Jeho práce byly představeny v Londýně, Paříži, New Yorku či Miláně a nachází se v soukromých sbírkách i ve veřejných prostorech.
