Nechci být člověk jednoho hitu, říká renomovaný český designér skla Lukáš Novák

Kalendář Lukáše Nováka je opravdu nabitý. Cestuje po celém světě, kde řeší své výstavy, a do toho tvoří ve svém pražském ateliéru. My se s ním po delším plánování ale vydáváme k Novému Boru na sever Čech, kde jeho díla vznikají. Jak nám sám prozrazuje, chce věci ze skla primárně vymýšlet.

„V jeden moment si člověk musí uvědomit, čeho chce vlastně dosáhnout. Já ty věci chci vymýšlet, ale realizovat je budu v kooperaci s někým, kdo je v tom mnohem lepší než já,“ prozrazuje.

Dnes už se tady na severu podle svých slov jen „otáčí“. V Praze má studio, kde dělá návrhy a vyrábí modely. „Komunikace s brusiči, huťáky a dalšími profesemi v tomto odvětví je pro mě klíčová,“ vysvětluje.

Svá díla umělec navrhuje v pražském ateliéru, technickou část práce na nich odvádějí právě „brusiči“ na severu. Objekty ze skla se tu vyřezávají z optického bloku skla a následně ručně vybrušují do přesného tvaru v hrubé ploše. Poté se v několika fázích dobrušují a na závěr leští.

Lukáš se právě na Novoborsku narodil a sklářem „huťákem“ se tam i vyučil. Vzor měl ve svých rodičích, kteří sklu zasvětili významnou část života.

„Mamka má sklářskou malířskou dílnu dodnes. Táta už to nedělá, ale v jeden moment měli malířské dílny oba. Já jsem vyrůstal ve vůni terpentýnu,“ prozrazuje.

Co ale považuje za iniciační okamžik k dnešní tvorbě, byla zcela náhodná situace. V osmnácti letech se potkal s výtvarníkem a sklářským umělcem Yanem Zorytchakem, který žije ve Francii.

„Jednou jsem se v baru opil s kamarádem, který se svým otcem brousí sklo pro Zorytchaka. On se mě tehdy zeptal, jestli s nimi za ním nechci ráno jet. Tak jsem běžel domů, vzal tátovi z šuplíku 50 euro a už za půl hodiny jsem seděl v autě,“ vzpomíná.

Když se probudil „s kocovinou“ v Savojských Alpách u jezera Annecy Lake, změnilo se mu úplně všechno. „Najednou jsem potkal člověka, který se tím živil, měl nádherný život, dělal krásné věci, bydlel u nádherného jezera pod Alpami a řekl jsem si, že tohle chci taky,“ vysvětluje zasněně Novák.

Jak později říká, vždy ho to „táhlo“ ke krásným věcem. Rád se obklopuje takovými předměty. „A třeba mám taky nádhernýho psa,“ dodává s úsměvem.

Za zásadní okamžik své kariéry nepovažuje umělec žádnou cenu ani jedno konkrétní dílo.

„Pro mě jsou zásadní dny, které vytvářejí jeden velký projekt, který člověka zase někam posune. Každý rok se stane spousta věcí a pro mě osobně je důležitá ta dennost,“ prozrazuje.

I proto prý nevnímá ceny jako vrchol své kariéry. „Pro mě nejsou ceny nic. Je to vlastně ex-post, často za věci, které jsem dělal před rokem. Je to fajn, ale není to důvod, proč to dělám,“ dodává.

Nominován byl již několikrát v rámci prestižních cen Czech Grand Design a vyhrál Elle Decoration Award. Velký úspěch mu přinesla kolekce krystalů Pretty Mirage.

Dále vysvětluje, že v každodennosti je podstata jeho práce. „To, co se nestane dnes, zapříčiní, že objekt, který by měl být za dva měsíce, nebude. Každý den se opravdu počítá,“ říká.

Třeba socha ze skla vzniká v průměru tři až čtyři měsíce. „Nejdříve to člověk vymyslí, nakreslí, udělá nějaký model a poté čeká. Čeká, zda sklo nepraskne, zda to bude vypadat tak, jak si představoval. Já někdy něco vymyslím a pak s tím nejsem spokojený. Najednou jsou čtyři měsíce pryč a já nevím, co s tím. Je to vlastně docela složitá situace. Jsem díky tomu zenový mistr, už se prostě tolik nestresuji, když se něco nepovede,“ svěřuje se Novinkám.

Skleněné objekty na zeď, jakými jsou třeba právě Pretty Mirage, začal dělat už na škole. Tehdy pracoval se zrcadly a věnoval jim i svou diplomovou práci. Cesta krystalů na zeď začala, jak vzpomíná autor, asi v roce 2021.

„Já jsem chtěl udělat obrovský kus skla. Chtěl jsem, aby všichni měli sklo na zdi. A ten objekt tady je. Teď pracujeme na rozšíření média. Hodně řešíme barvy, velikost, budeme to zvětšovat a připravujeme něco pro restauraci v centru Prahy.“

V loňském roce navíc připravil sérii menších krystalů. Vyrobil jich pouze čtyřiadvacet, stejně jako je počet dnů, které lidé odpočítávají do Vánoc. Každý krystal má své sériové číslo a je designérem signován. V listopadu se jeden prodával za 78 tisíc korun.

Zároveň dodává, že jako umělec nechce být spojován s jedním výrazným dílem, naopak. „Já chci, aby sběratelé a veřejnost nikdy nevěděli, co přijde dál. Nechci být člověk jednoho hitu. Ono by bylo ‚jednoduché‘ teď začít dělat krystaly a expandovat do celého světa a udělat si z toho živnost, ale to je něco, co mě životně vůbec nebaví.“

„Peníze pro mě motivací nejsou,“ odpovídá Novák na další otázku. „To je motor, aby se mohly dít další věci. Pro mě jsou opravdu funkční věcí. Za ně můžeme být teď a tady. Já si tady můžu dloubat do písku a můžu mít svého asistenta, který mi práci ulehčuje,“ dodává.

Dnes v podstatě zasvěcuje život jedné technice. Na této cestě ho doprovází zcela nutně vytrvalost. Tu, jak on sám říká, získal díky více jak deseti letům aktivní hry volejbalu.

„Díky tomu jsem vlastně poznal, co obnáší něčemu obětovat celý život. Díky tomu jsem si uvědomoval, že když půjdu na trénink, tak se díky tomu zlepším, a se sklem je to obdobné,“ vysvětluje.

Lukáš jako jediný z rodiny získal vysokoškolský titul. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. „Škola a její dokončení je ale tak pět procent toho, co člověka čeká dál,“ doplňuje.

I přesto, že oba rodiče se sklem pracovali, chvíli jim trvalo, než přišli na chuť synovu umění.

„Když jsem byl na škole, tak, myslím, tolik nechápali, kam to vede. Představte si, když vám je devatenáct, dvacet, pětadvacet, máte za sebou pětileté studium a stále se nic neděje. Sice jsou tu dílčí úspěchy jako výstavy doma nebo v zahraničí, ty ale babičce nevysvětlíte. Ona, myslím, dodneška nechápe, čím se živím,“ vysvětluje se smíchem.

Lukáš navíc až do svých 29 let studoval v Praze, kde se umění a design vnímá trochu jinak než v menším městě.

„Tam není nikdo, kdo by dělal umění nebo design. V Novém Boru byla vždy známá figura Bořka Šípka, který byl zároveň vidět i v médiích a přátelil se s prezidentem. Toho tam vnímali a říkali si, že to je ta největší meta, takže když se člověk nebude kamarádit s prezidentem, tak to nebude ono. Představa umělce je různá,“ prozrazuje Novinkám.

Zároveň ale dodává, že cítí vděčnost: „Dnes jsem ráno ležel v posteli a říkal jsem si, že je skvělé, že teď jdu do studia dělat si na úplně nové věci, pak jdu na schůzku, pak se tady potkávám s vámi a můžu vám povídat o tom, co dělám. To je splněný sen.“