Hlavní obsah

Výběr Salonu: Marsé, Koubek, Váchal, Stasiuk, Štindl a doktor Řimsa

Právo, SALON

Španělská padesátá, nemocniční vrátný, jiné příšery, partyzáni, konec civilizace a alkohol...

Článek

Juan Marsé

Juan Marsé Kaligrafie snů

Juan Marsé Kaligrafie snů Přeložila Marie Jungmannová.

Odeon

Foto: archív nakladatelství Odeon

obálka Juan Marsé: Kaligrafie snů

Začátek padesátých let v Barceloně očima dospívajícího Ringa. Ve zlatnické dílně, kde pracoval, přišel o ukazováček, a tím skončil jeho sen o hudební kariéře. Ztrátu prstu „nahrazuje“ chlapcova zesílená schopnost vcítit se do každodenních sousedských příběhů i prožívání vlastního tápání a hledání. Všechny tyto malé historie jsou rámovány mrtvolnou realitou frankistického Španělska. Celkovou beznadějnou situaci charakterizuje Ringův otec: Vždyť už nejsme nic, chlapče, vždyť i naše národní mužstvo už může hrát fotbal jen proti Portugalsku, když jsme skončili tak špatně, že zbytek světa ani neví, že existujeme, jsme jak vypískaní, synáčku. I Španělé měli svá „nešťastná“ padesátá léta…

Jan Koubek

Jan Koubek Matky

Odeon

Foto: archív nakladatelství Odeon

obálka Jan Koubek: Matky

Vrátnice v nemocnici je něčím mezi nápovědní budkou v divadle a zpovědnicí v kostele. V Tichém Újezdě v ní více než šedesát let slouží Petr Ramon. Není jen pamětníkem, je součástí paměti. S některými lidskými osudy je pevně spojen díky drobnostem, které byly ztraceny, zapomenuty či zanechány ve vrátnici. Díky nim se čtenář může pohybovat na časové ose od začátku druhé světové války až po současnost. Příběhy žen, které nemohly mít děti, nebo jich měly naopak moc, příběhy žen, jimž se narodily nechtěné děti, nebo naopak se svého dítěte musely vzdát. Poslední příběh, k němuž jsou všechny předcházející jakousi overturou, je zpověď Petra Ramona. Ta jediná není o mateřství…

Josef Váchal

Josef Váchal Ďáblova zahrádka

Paseka

Foto: archív nakladatelství Paseka

obálka Josef Váchal: Ďáblova zahrádka

Váchalova Ďáblova zahrádka by se dala charakterizovat jako strašidelný Brehm. Namísto žirafy, tygra či buvola tu jsou koňohlav, stínorožec, mátonoha, jupiterník nebo zrůdník. A teď dejme slovo strašidlu nejstrašidelnějšímu, matematice, a připomeňme si některá čísla: Ďáblovu zahrádku vyryl a vytiskl Josef Váchal v roce 1924. Má úctyhodné rozměry 33 x 43 cm. Na 304 stranách je kromě okouzlujících textů i 137 černobílých a 69 barevných dřevorytů. Původně vyšla v 17 exemplářích. Jeden z nich byl roku 2010 vydražen za 660 tisíc korun. Nyní vychází reprint za cenu podstatně příznivější. Podkladem pro něj byl exemplář, který původně patřil Váchalovu litomyšlskému příteli Josefu Portmanovi, označený číslem 3.

Andrzej Stasiuk

Andrzej Stasiuk Bílá vrána

Andrzej Stasiuk Bílá vrána Přeložila Martina Bořilová.

Paseka

Foto: archív nakladatelství Paseka

obálka Andrzej Stasiuk: Bílá vrána

Stasiuk (1960) patří ke generaci emancipovaných autorů z postkomunistických zemí, jež nemá žádné mindráky ze zbytku světa a současně zůstává tvorbou spojena se svou lokalitou. Pětice kamarádů v Kristových letech odjíždí na začátku devadesátých let z Varšavy do Nízkých Beskyd, s minimální výbavou, se zásobou cigaret a vodky, zahrát si na partyzány. Když jeden z nich při rutinní kontrole zabije pohraničníka, dostává dobrodružství existenciální rozměr. Celou dobu si říkám, že je to taková hra, a myslím si, že všichni na světě si to myslej. No a láká mě vidět, jak se ta hra mění v něco, co už není hra. Poznat přesný čas, kdy hra přestává být hrou, to je možná v životě nejdůležitější.

Ondřej Štindl

Ondřej Štindl Mondschein

Argo

Foto: archív nakladatelství Argo

obálka Ondřej Štindl: Mondschein

Něco se stalo. Civilizace končí, zbytky lidí ohrožuje nevyléčitelná nemoc. Charismatický vůdce chce pomocí učení Nového počátku zachránit lidstvo, zničit vybraným jedincům paměť a emoce, začít znovu, lépe. Erik Vilks, průvodce, jehož funkcí je zabíjet lidi, kteří už nechtějí žít, si však zastřeně vzpomíná na to, co bylo kdysi. A chce se to dozvědět… Ondřej Štindl (1966) je novinář. A taky scenárista – možná právě proto se čtenářům při vizualizaci čtení prvního Štindlova románu vybaví jméno Andreje Tarkovského. Stejně tak ale vytváří obrazové představy i spoluautor námětu – malíř Josef Bolf.

Lenka Pořízková

Lenka Pořízková Societas Contraalcoholica Doctoris Řimsae

Lenka Pořízková Societas Contraalcoholica Doctoris Řimsae Protialkoholní společnost doktora Řimsy

Paseka, Havran, Dybbuk

Foto: archív nakladatelství Paseka, Havran, Dybbuk

obálka Lenka Pořízková: Societas Contraalcoholica Doctoris Řimsae

Část kmene Čechů v Čechách i na Moravě byla ve druhé polovině dvacátého století občas (často) „hračičkovská“ a teprve budoucnost ukáže, zda má tento způsob pasivní rezistence nějaký evoluční potenciál. Šmidrové, Nealkoholická vinárna U Pavouka s Járou Cimrmanem, Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, necírkevní civilní řád Regula Pragensis, Společnost za veselejší současnost. A především řimsologie Protialkoholní společnosti doktora Řimsy. Čtyřicet let mohutné badatelské práce o řimsologických kategoriích v mnoha oborech vycházející zprvu z výzkumu alkohol-alkoholismu, čtyřicet let poctivého přetváření historických, kulturních a politických faktů pomocí obracení věcí a jevů naruby, spojování nespojitelného, neologizací, rekontextualizací. Na 450 stránkách knihy je vše podstatné: historie řimsologie, základy její nauky a nejpodstatnější vědecké texty, jež zazněly na 21 řádných kongresech, konferencích a jamboree, vše s fotografickým doprovodem. Při čtení referátů jsme byli sami překvapeni, co jsme to objevili a otevřeli, co se z toho zrodilo. K části nákladu je přiloženo CD Malý polární medvídek a jiné řimsologické texty (s celkem 24 „přednáškami“).

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám