Hlavní obsah

Pokud je bitcoin bublina, je bublinou všechno. Rozhovor s ekonomickým antropologem Martinem Tremčinským

„Kryptoměny se nesnaží změnit mocenskou strukturu, ale to, kdo je na jejím vrcholu,“ říká Martin Tremčinský, který se na Fakultě sociálních věd UK zabývá kryptoměnovými komunitami a bitcoinem. V rozhovoru popisuje, jak kryptoměny mění naše chápání peněz a práce nebo co páchají některé kryptoměnové projekty ve třetím světě.

Foto: Petr Horník, Právo

Martin Tremčinský

Článek

V jednom ze svých textů jste psal, že historie peněz je historií boje o moc. Někteří zastánci kryptoměn zároveň o bitcoinu mluví jako o nové renesanci, která přinese osvobození od finančního systému nastaveného po roce 1971. O čem podle vás vzestup kryptoměn svědčí? Podařilo se jim narušit dosavadní mocenský systém?

Spíše než o renesanci jde o návrat ke kořenům liberálního kapitalismu 19. století. Ten stál na bankéřích se zásobami zlata, které jim umožnily poskytovat úvěry, což z nich dělalo mocné členy společnosti. Na konci století ale bylo zlata málo, docházelo k deflaci, a v USA se dokonce zvažoval přechod na stříbrný standard. Nakonec systém zachránilo nalezení zlata v jižní Africe. Možnost nového naleziště ale bitcoin nepřipouští, deflaci po úplném vytěžení považuje za správnou.

Nemyslím, že stát zanikne, ale… Sara Polak o budoucnosti, technologiích a cloudových společenstvích

SALON

Dnešní nastavení stojí na tom, že je skrze dluh možné zaručit určitou formu sociální mobility. Lidé mohou začít investovat, aniž by si na to nejprve vydělali. Bitcoin tohle neumožňuje, protože nedovoluje vytvoření nových peněz. V případě, že by se bitcoin stal dominantní světovou měnou, což ale zatím není pravděpodobné, tak všichni, kteří se narodili moc pozdě, neměli dostatek financí nebo byli jinak znevýhodnění, budou muset žádat o půjčku ty, kteří bitcoin nakoupili dřív.

Elity současného systému, tedy finančníky a bankéře emitující peníze, bitcoin teoreticky podkopává, ale vlastně je chce jen nahradit jinou elitou, což jsou lidé, kteří bitcoin adoptovali jako první. Kryptoměny se tak nesnaží změnit mocenskou strukturu, ale to, kdo je na jejím vrcholu. Jde o přeorganizování toho, kdo má peníze a kdo ne.

Kryptoměn dnes existuje celá řada. Co stojí za úspěchem bitcoinu?

Dříve byly kryptoměny a bitcoin používány jako synonyma – i jeho autor Satoši Nakamoto říká, že bitcoin rovná se kryptoměna. Až s rozmachem dalších kryptoměn se od toho začalo upouštět.

Bitcoin má výsadní postavení, protože byl první a má jednoduchý, odolný design. Poptávka po jiných kryptoměnách je ale pochopitelná, protože rozdělení bitcoinu už v zásadě proběhlo. Devadesát procent všech bitcoinů je již v oběhu, v rukou velkých hráčů. Ostatní se tak snaží najít další, nový bitcoin, protože na ten původní nedosáhnou. Takže už se začíná objevovat problém, který jsem zmínil před chvílí.

V nedávných měsících zažily kryptoměny i bitcoin radikální propad, hodnota některých klesla dokonce na nulu. Podle kritiků se ukázalo, že kryptoměny jsou jen bublinou bez reálné hodnoty.

Především se ukázalo, že je bitcoin již inkorporovaný do finančních trhů. S pohyby a propady jiných finančních aktiv koreluje, čímž se vyjevuje, že se z něj stala jen další spekulační komodita. Výrazný spekulativní rozměr má celý finanční systém, obzvlášť v zemích globálního Severu. Pokud je bitcoin bublina, je bublinou všechno. Nynější propad nám nicméně naplno odhalil, že bitcoin neplní ochrannou funkci, kterou měl původně za cíl. Objevil se v roce 2008 po vypuknutí globální krize jako nástroj, jak se právě takovým spekulativním bublinám vyhnout. A teď vychází najevo, že byl stejnou logikou kolonizovaný.

Hraje bitcoin nějakou roli i za hranicemi finančních trhů a spekulací?

Mimo finanční trhy je jeho role zatím slabá. Nejrychleji se rozšiřuje v Africe, kde je vzhledem k finanční nestabilitě možnost digitální měny relativně vítaná. Zároveň má ale africký trh velmi nízkou kupní sílu, takže nemůže hodnotu bitcoinu příliš ovlivňovat, a je tak vydán napospas spekulacím na globálním Severu. Lidé z těchto oblastí, kteří bitcoin chtějí využívat, jsou proto vůči výkyvům mnohem zranitelnější než západní investoři, kteří bitcoin vlastní jen pro rozšíření svého portfolia.

Právě zpřístupnění transakce lidem, kteří nemají bankovní účet, zastánci kryptoměn často vyzdvihují. Vy zároveň upozorňujete na kolonialistický aspekt rozšiřování kryptoměn do zemí globálního Jihu. Můžete to rozvést?

Takové projekty mají tendenci problémy globálního Jihu ignorovat. Už historicky jsou tyto země vydrancované a chybějí jim prostředky. Najednou přijdou lidé ze Severu a mají pocit, že bitcoin všechno vyřeší, aniž by místní měli třeba peníze na jeho koupi nebo držení.

V případě dalších kryptoměn a technologií se pak chudé země stávají hracími poli pro začínající projekty, které se na Severu neprosadí, a tak se spojí s vládami a finančními institucemi na Jihu, přimějí obyvatele kryptoměny používat a pak z toho finančně těží.

Foto: Petr Horník, Právo

Martin Tremčinský

Nejhorším současným příkladem je spolupráce etiopské vlády s firmou IOHK, která má zapsat identifikační údaje a studijní prospěch tisíců studentů na blockchain. V zemi přitom probíhá občanská válka živená etnickým konfliktem. Mít v takovou chvíli citlivé údaje zapsané do nezměnitelné a v zásadě veřejné databáze je velmi nebezpečné. Studenti přitom nebudou mít na výběr, jestli chtějí službu využívat, nebo ne.

Blockchain vnímá řada zastánců kryptoměn jako technologii, která bude časem schopna nahradit státní i jiné centralizované instituce. Mluví se také o webu 3.0…

Blockchain ten potenciál určitě má, ale záleží na provedení. Sociolog financí Koray Çalişkan mluví o blockchainech jako o distribuovaných nástrojích, jak převádět digitální vlastnická práva. A je otázka, co všechno to může znamenat. Jde jen o vlastnictví osobních dat? Nebo o jejich komodifikaci, kdy budu osobními daty platit za služby? To by opět mohlo vyústit v navyšování nerovností…

V řadě případů může být nahrazení tradičních institucí úspěšné. Nadšení kolem webu 3.0 nebo metaversa ale ukazuje, že máme tendenci data privatizovat a vytvářet z nich vzácné komodity, což jde naprosto proti idejím původního internetu, kde byla data veřejná a všem přístupná. Konečně jsme našli prostor, v němž jsme limity materiálního světa překonali, a teď hledáme technologii, která v něm tyto limity znovu zavede.

Jedním z atributů, kterými se kryptoměnové komunity chlubí, je jejich svoboda spjatá s decentralizovanou strukturou. Zároveň se ale potýkají se zmíněným nerovným rozdělením moci a vlivu. O jakou svobodu tedy jde?

Tady narážíme na obecný problém slova svoboda. V neoliberálním diskurzu se začala zaměňovat za svobodný trh, ačkoli je otázka, zda je trh ještě svobodnou institucí. Potřebuje totiž mechanismus kontroly i exkluze, aby zajišťoval výhradní vlastnická práva.

Je společnost opravdu svobodná, když může někdo něco zabrat a říct všem ostatním, že tam nesmějí, a pokud chtějí, tak si to od něj musejí koupit? To se nestalo samo od sebe. Jde o výsledek dlouhého vývoje a drastických bojů spojených jak s koncem feudalismu a začátkem kapitalismu, tak s celospolečenskými revolucemi a kolonizací. Půda v koloniích byla také využívaná původními obyvateli, ale najednou přišli bílí kolonizátoři a řekli, že je jejich.

Králičí nory sociálních sítí. Rozhovor s kybernetikem a filosofem Janem Romportlem

SALON

Když se mluví o svobodě ve spojení s bitcoinem, tuhle otázku zamlčujeme. Bitcoin předpokládá, že exkluzivní vlastnictví je přirozený stav, a díky tomu se může tvářit, že podporuje určitou svobodu. Jde přitom o svobodu od intervencí společnosti do aktivit jedince. Už se ale neřeší, jak zajistit, aby jedinci měli svobodu k fungování ve světě, který technologie vytváří, třeba jako sobě rovní občané.

Jak do toho vstupuje stát? Jak udržitelný je podle vás stav, kdy zůstanou kryptoměny víceméně neregulované? A jak je můžou regulace proměnit?

I stát je garantem svobody. Blockchain se ho snaží nahradit a delegovat jeho funkce na technologii, což je pro stát problém z celé řady důvodů, především ale ztrácí svou moc. Navíc blockchain oslabuje jeho legitimitu coby ochránce obyvatel.

Sám jsem zvědavý, jak regulace ze strany státu kryptoměny promění. Způsoby jejich využití se mění už teď, například přestávají být zajímavé pro transakce v šedé nebo černé ekonomice, protože je čím dál těžší směnit kryptoměny za statky nebo státní měny anonymně. V budoucnu tak hrozí, že se potvrdí chápání bitcoinu čistě jako spekulativního aktiva.

Foto: Dado Ruvic, Reuters

Ilustrační foto

Hodnota pro spekulace je přitom postavená na ideologii přicházející krize, kdy selžou fiatní měny a k udržení hodnoty bude sloužit bitcoin. Když ale bitcoin ztratí skrze regulace punc nezávislosti, přestane být vnímaný jako krizová měna. Lidé se pak začnou ptát, proč by do něj měli investovat a myslet si, že v něm budou mít peníze uložené i za dvacet let. V případě jeho inkorporace do mechanismů státní kontroly se budou muset všichni ptát po jeho smyslu.

Objevují se koncepce cloudových společenství, která by fungovala paralelně ke státu. Jaký politický potenciál tyto komunity mají?

Cloudová společenství a autonomní decentralizovaná společenství určitě potenciál mají. Je ale vždy otázka, jaké rozhodovací procesy se uvnitř takových společenství vytvoří. Jestli bude mít větší hlasovací právo ten, kdo nakoupí více tokenů, anebo zda budou mít všichni hlas rovnocenný. Potom to může fungovat jako zajímavý transparentní systém pro hledání konsenzu. Možností, jak bude konkrétní design nastavený, je ale celá škála.

Vrátila bych se na začátek k tomu, jaké změny kryptoměny přinesly. Proměnily nějak to, jak chápeme peníze a práci?

Kryptoměny znovu rozproudily diskusi o penězích jako o technologii, která je nějak designovaná a její nastavení má určité důsledky. Naposledy se o tom mluvilo v roce 1971 při opouštění brettonwoodského systému. Dalších čtyřicet let se pozornost soustředila na velké celky, jako je finanční trh.

Jen sám za sebe žít nelze, říká filosofka Alice Koubová

SALON

S příchodem krize a bitcoinu se ukázalo, že žijeme ve světě s celou škálou různých peněz, které umožňují různé formy sociálního jednání – od hotovosti přes platební a kreditní karty až po kryptoměny. Třeba Lana Swartzová tak mluví o penězích jako o sociálních sítích, kdy dochází ke stejné diverzifikaci jako u komunikačních platforem a stává se z nich záležitost identity.

Co se týče práce, tradiční pojetí vycházelo z chápání práce jako aktivity, která svět formuje a utváří. S bitcoinem ale vyšlo najevo, že dnes už chápeme práci jinak: již nejde o to, svět měnit, ale ukázat, že jsme hodni dílu z přerozdělování společensky vybudovaného bohatství.

Už Keynes předpokládal, že se zvyšující se efektivitou práce se bude zkracovat pracovní doba. To se nestalo, lidé naopak pracují čím dál víc, smazává se rozdíl mezi volným a pracovním časem, ačkoli není úplně jasné, jestli to je nutné. Máme ale pocit, že je to potřeba, abychom si zasloužili díl ze společného bohatství. A bitcoin dělá totéž. To, že je potřeba vynaložit čím dál více práce na jeho těžbu, není technologická nutnost, ale záměrná volba jeho autorů přivést mantinel materiálního světa do toho digitálního. Sami si tak vytváříme hranice, abychom je mohli překonávat a dokazovat si, že jsme hodnotní členové společnosti.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám