Po Bachovi Nedvědy. Sloupek Štefana Švece

Psali jsme, až se nám kouřilo od propisek (v těch prehistorických dobách se ještě běžně poznámkovalo na papír). Byli jsme mladí a mladý člověk má vždycky spoustu věcí, vůči kterým je třeba se vymezit.

Přednášející pak naše seznamy vysbíral, a místo aby vytáhl ten náš a uznale z něj ocitoval za potlesku sálu, jak každý z přítomných doufal, všechny je roztrhal na nudličky a hodil do koše. „Opravdu tvůrčího člověka zajímá všechno,“ pronesl do překvapeného ticha. A my jsme si to zapamatovali.

Od té doby těžko chápu lidi, kteří o něco nemají zájem. Kreativní vyučující měl totiž pravdu. Do čehokoli se člověk ponoří, to mu vrátí spoustu radosti zpátky. Malé děti vědí, že je skoro jedno, do čeho se pustíte. Ať začnete pořádně zkoumat kameny, dinosaury, indiány, vaření, brouky, vaření brouků, třicetiletou válku, kraví žaludky, motokáry či Hérakleita, vždycky to bude super. Svět je jako mapa v Minecraftu – kdekoli zkusíte kopat, tam se nakonec objeví poklady.

Samozřejmě: na všechno dohromady není čas. Už tak mi žena vyčítá, že co půl roku zblbnu naše děti do něčeho jiného – do internetových bazarů, malování tuší, kryptoměn, kalisteniky, pražských památek, Duolinga, taiči nebo hry na bicí. A to zdaleka není všechno, co bych chtěl stihnout. Člověk je kvůli své konečnosti nucený vybírat, i když by chtěl po faustovsku projít každou možnou zkušeností.

Smutek z toho, že všechno nestihnete, se dá řešit několika způsoby. Můžete být dokonalí v něčem malém. Mít největší sbírku dagestánských známek na světě. Vědět úplně všechno o bourci morušovém. I taková minidokonalost bývá práce na plný úvazek. Anebo můžete jako já stavět věci vedle sebe. Najít celek ve střídání protikladů. Když si po jablku dáte housku, bude slanější než po jiné housce. Když ochutnáte čokoládu po citronu, pochopíte, co je sladkost.

V práci se mi za můj jídelníček smějí. Nechápou, jak si můžu po nejlepším argentinském steaku užít burizony. Jak dokážu po Bachovi poslouchat Nedvědy a po nich System of a Down. Ale děti už jsem to naučil. Jejich svět bude ještě plnější a rychlejší než náš. Zvládnou z něj přijímat jenom útržky. Tak ať jsou to ty nejpestřejší a nejzajímavější.