Michal Šanda: Setiny Bohumily Grögerové

Zato jeho životní souputnice spisovatelka Bohumila Grögerová, která by se sta let dožila 7. srpna, byla náturou z úplně jiného kadlubu. Otevřená, přátelská, což ovšem nevylučuje pronikavý intelekt a pevné, nepřekročitelné morální hranice. Proto byla ctěna nejen literáty, ale obecně lidmi od kumštu napříč generacemi.

V roce 2013 s ní natočila o celých sedmapadesát let mladší studentka FAMU Hana Nováková krátký film Vidím tě ve slovech, která nevidím a nyní dala dohromady výstavu Setiny v pražském letohrádku Hvězda.

Sama o tomto po všech stránkách pozoruhodném počinu říká:

Letohrádek Hvězda je geomantická stavba. V kontextu tvorby Bohumily Grögerové je podstatný jak dům ve tvaru symbolického znaku nebeského tělesa, tak i labyrinticky členěný suterén. Poslední Bohunčina kniha má název Můj labyrint…

Schodiště jako páteř domu. Vnitřní schodiště jako jeho mícha. Schody jako žebra. Na vnitřní straně schodiště seznam sedmi dekád četby. Ze seznamu nabytého poznání a získaných vlivů vyzařuje na paprscích schodů seznam jejích vydaných knih.

Směr expozice je záměrným ústupem od Bohunčina oblíbeného principu chození proti času. To vše ve prospěch jiného principu, který artikulovala o něco méně, zato podle něj důsledně žila. Je jím zrcadlení – zdvojování – obraz, které vlastně vedou k pohybu proti času rovněž, jen jinak.

Jinými slovy: Jak chcete vystavovat literaturu, písmena? Navíc v době, která už dávno četbě náročné a výsostně intelektuální literatury nepřeje? A to alespoň trochu poutavě, aby výstava přilákala nějaké diváky? Haně Novákové se to ve spolupráci s druhým kurátorem Ladislavem Šerým podařilo.

Nezanedbatelný podíl na tom má Památník národního písemnictví. Už za svého života totiž do jeho archivu Grögerová s Hiršalem převedli veškerou svou literární pozůstalost. A ovšemže nelze opominout velkoryse poskytnuté soukromé rodinné fotografie a další osobní materiály, včetně „předmětů dotýkaných“, za což patří dík spisovatelčiným dcerám Michaele Jacobsenové a Bohumile Límové.

K výstavě byl také vydán reprezentativní katalog, který bude pro minoritu milců písmenek zřejmě podstatnější než výstava samotná. Mimo jiné obsahuje faksimile strojopisných materiálů ke vzpomínkové knize Let let, poznámky a výpisky z četby, součástí je i rukopisná korektura nepublikovaného rozhovoru z 2004, korespondence nebo originální verze rozhlasové hry Dokud se nade mnou nezavře voda.

Aby si čtenáři a návštěvníci výstavy dovedli představit, co pro Bohumilu Grögerovou, trpící ke stáru ztrátou zraku, bylo vidět ve slovech, je v katalogu přetištěný i list kancelářského papíru původně formátu A4 popsaný tlustou černou fixou několika tiskacími písmeny, jako když se negramot pokouší napsat lichvářovi úpis. Přitom předtím, než zrak ztratila, psala Grögerová na stroji všemi deseti! To jsou paradoxy. Mimochodem, nebýt jí a Josefa Hiršala, stěží by jistý přikulovač sudů Vaněk napsal Antikódy.

A do třetice, proč se vyplatí zajít na výstavu Setiny, je reedice absolutně nedostupné a v antikvariátech za sebehorentnější sumy nesehnatelné sbírky experimentální poezie JOB-BOJ z konce šedesátých let.

Škoda, že nedojde k reedici už zmíněného Letu let. Nakladatelství Torst to mělo v plánu, v kuloárech jde ale šeptanda, že dědička autorských práv Josefa Hiršala je nepochopitelně jaksi nevstřícná, přitom jde o kardinální text k poznání toho, co se v této zemi dělo za komunistického režimu.

Bohumila Grögerová by to při své velkorysosti pravděpodobně hodila za hlavu, a naopak by ji potěšilo, že na výstavě na schodech s názvy jejích knih se batolí vřískající děcka a šest geomantických rohů Hvězdy očůrávají psi i jejich vyletnění venčitelé.

Autor je spisovatel.