Článek
Bohuslav Šnajder, novinář, spisovatel, překladatel, scenárista, cestovatel, ale také dělník či čerpař, má na svém kontě cestopisy, odborné články i dokumentární filmy. Jeho první knihu o politických procesech padesátých let smetla na podzim 1968 doslova z tiskařských strojů intervence vojsk Varšavské smlouvy.
Pod názvem Proces proti dvanácti milionům vyšla až v roce 1990, tedy v době, kdy někdejší komunistické zločiny cupovaly narychlo tištěné publikace ze všech stran.
Látku pro nejnovější počin Roky naděje: Rozhovory s korespondenty z 2. světové války (nakladatelství Gasset, 365 str.) shromažďoval v letech 1985 až 1988. V době vzácného oteplování vztahů mezi oběma supervelmocemi, odzbrojování a Gorbačovovy glasnosti.
Nejenže v onom období přímí účastníci dramat nejkrvavějšího konfliktu ještě žili, ale doba přála i oboustranné otevřenosti ve výpovědích pamětníků. Autorovi se podařilo shromáždit úctyhodný soubor víc než stovky rozhovorů, jenž po sametové revoluci, která nabídla široké spektrum aktivit, archivoval pod návalem aktuálnějších témat.
Jak přiznává, ke zpracování autentických vzpomínek na válečné zpravodajství jej přiměla i současná agrese Putinova Ruska proti Ukrajině. Opět se do centra zájmu dostává i úloha médií a propagandy, mění se nosiče informací, ale podstata zůstává.
Sovětští a američtí novináři za války s nacismem pracovali v rozdílných podmínkách. První, zpravidla zároveň vojáci, mířili na morálku spolubojovníků a obyvatelstva v zázemí, druhým šlo i o výši nákladu v domovských titulech.
Všichni měli co do činění s cenzurou, všichni pracovali s emocemi válkou vzrušených národů.
S mimořádným vhledem do historických reálií, ale i pochopením pro přístup obou stran nabízí kniha Roky naděje čtivé a inspirativní zamyšlení nad úlohou médií ve válečné vřavě.